Zapadl po pás do závěje
kříž, trochu zrezlý v kolenou
chumelí ticho, obzor kleje
že mu mrak světlo nedopřeje
a že ho nocí poženou

 

 

 Nohy mu mrznou, co ho hřeje?
Vzpomínka prošla proměnou
 Opráší trochu beznaděje
(ani se přitom nezachvěje)
minulost – o čas opřenou

 

 

 Sní si svůj sen, sen o paprskách
kdy hravé slunce smíchy prská
obejme ho – i poškádlí

 

 Zatajil dech, když jaro – zrzka
slíbila zastavení brzká
Zapadá
smutně povadlý