Dálka je relativní, naštěstí.

Kde mají tě rádi, tam jsi vždy doma,

čekají na tebe, i když se zpozdíš,

tvůj příchod pro ně není zlá pohroma

tam vždycky tě vítá písnička drozdí!

Rozum mi znicila domova dálka,
má nyní temnotu sumavských hvozdu,
snazím se dovolat na Vítu Hálka,
usi si spuntuji pred zpevem drozdu...

Dálka je pouhá rekvizita

pro Lásku která je tu s námi

ta která hory přenáší

s ní vlastně vůbec nepočítá... :-)

Drazí! Já snad zpychnu! Pár mých veršů bylo inspirací TAK krásných odezev!

Díky Tesso, Špáďo, básněnko!

 

A Jiří, v těch básních, co tak dobře znám, ty sám ses přímo překonal!

bez úsměvu, vážná fotka
v ústraní kdo by se smál
neví kdy a s kým se potká
domovem je maringotka
a dálka čeká opodál
 
má svoji tvář, signum, rám
pevný strom klín nepodťal
je v básních co tak dobře znám
ten nepovrchní melodram
dálky na ozvěně skal
 
slovy, co věk s věkem kul
i melodií na cimbál
zurčí řeka, bzučí úl
a šíp, ten cíl svůj neminul
byť se v dálce kolébal

*
 
 

slyším tvůj klavír v moll...

Takhle mají dálky vonět poezií ryzí!

Nestane se, že by potom způsobily krizi.

Kdyby přeci jenom někdy vyvolaly stesk,

i ta slza na krajíčku vyzáří snů lesk.

Ach, Tesso, to je překrásné!!! A pravdivé. Díky!

.. a není dálka nikdy tolik blízká

když smrti v nás

se po životě stýská

 

a není blízkost, věř mi, vzdálenější

než když hrob temný

ty stesky ukonejší....