Tvá poetika mi je blízká, Diano.

Těžko se s pírkem sojčím

tak lehce jak ty spolčím.
Však ze zimy již trojčím!

 

Mně spasí pírko koňadří,

až slétne kamsi mezi hřbety...

...zhalené třebas v ohadří!

...zima - hospodyně

vší špínu vzorně uklidí

 

jaro zas namíchá vůně

rozředí barvy

přichystá vlajky

oslavné totemy

 

růžovým prstíkem polochtá larvy

pod zemí

jak správně?

no to se teprv uvidí

jaro však

na věky věků milováno od lidí

Mne tvoje zpráva nezničí

já mám dost pírek slepičích!

Já zase nasel pírko supí,
zklamu dost lidí nadeje,
jsem zrejme k carování tupý,
v cervenci budou záveje... :-(

Díky, Dagmar, za zastavení a veršíky. Vidím, že už se taky těšíš!

rozzáříš se

když mě spatříš

předáš mi své

jiskření

to je jaro

vážení

no jo sypu, tvá báseň mne naladila, jaro už je kdesi za uchem...

Jiří, krásné, potěšilo! Díky!

 

básněnko, tobě ta přezdívka sedí, jako málokomu. To tak sypeš z rukávu? Super! A nepleteš se, já se na to jaro přímo třesu!

 

Lajko, děkuji za návštěvu a milá slova!        

pekne čaruješ 

jsem pírko sojky

známé křikem

 

a jaro

milenka květů

 

ty zimu zaklínáš

a nebo se pletu...?

tak pírko sojčí čaruje

klíčem je k branám léta

pro pupence že čas tu je

a mlha sirkou škrtá

*