Rosinanta svou hlavu smutně kloní,
rozvážně klade nohu před nohu,
co Dulcineou sladkou bylo loni,
víc než děvečkou zvát již nemohu.

Z rytířských soků větrné jsou mlýny,
meč hrdinův teď v pochvě rezivý,
Don Quiote prostý zeman zas je nyní
a Sancho Panza skopec bláznivý...

Rytířské slávě odzvoněno zdá se,
vzkřísit ji, to je marný snílkův sen,
nezbývá, než se kořit jiné kráse,
najít si způsob, jak si zkrášlit den...*)

Ja som dnes natrafila na samé nádherné slová v obraze-vidím Tvoju báseň-také intelektuálne zdelenie-veľmi kultivované, ale o to sugestívnejšie-neuveriteľne sa mi páči-

klasicky vznosný zvuk pečlivě kladených slov a téma mě zaujalo

Dík, přátelé
za příjemná slova, usměvy i veršování

tentokrát bez obrázku...?
no hej... veď načo by nám aj bol...
keď si ho vymaľoval svojimi slovami...

není to moje vina
(ani Cervantese -))
že matný skla dnes auta maj
značky Dulciena:)

...je radost vidět takhle ze slov postavenej domeček*

pekná ... pekná

Boj je možná prohraný,
možná dělá samé boty
don, co stále mele panty

Na hřbetě své Rosinanty.
Nezlobme se na Quijotty,
že svou dlaní do hrany

bez rozmyslu narazí,
aniž nám to smysl dává,
jako když jen "bé" je, ne "a"

Zda má půvab Dulcinea
je pak a jen pouze na vás.
A na formě nákazy...

Jde z ní svíravost, klam má ještě tu zrádnou vlastnost, že dokáže působit na různé lidi odlišně. Ale prožít děje (navíc naplno) je jedna z nejkrásnějších věcí, co život nabízí.

schvaleno na cestach z mobilu, koment doplnim o vikendu.