I.

chtěla jsem koloběžku      Venuši přikrytou náledím     ostrov     a nedopsanou knihu

hlavu
co není pilíř bolu     vždyť
jsem !!!    A tolik si přeji

něhu


táži se: Jak přerývaný dech
zní v nemocničních okapech     co šeptá

jak hebkou soutěsku
rtů má?

v ručičkách hodin    leukoplast jen plynná hmota
úder a klap!



(úží nás, vím)   ztrácíš se ve zdech mlčení


a já?

mám strach


nezbylo zítřků     jsi všude kam nesmím





II.

nejsem blázen tak nepíšu na omítky svý ubrečený sny
jen jednou (!!!)
mne ruce obešly

chtěla jsem splácet daně létem

(víš
že když opadáš
tma začne růst)


jsi sám

máš čelo ucouraný jak sto let starý necky

a všechno se zaseklo když mechanicky sdělils:


Připrav si nářadí

a teď mě sprav!



III.


už poslouchám

rtuť vytopila nebe mrakům     - ty rozlehly mi ramena

z peřin tu pachuť nevyvětrám
ani dotek tvých řvoucích bolestí

nemohou mne najít     nemohou mne oslovit

ke rtům earl grey a neodžitý chleba


strnulá úzkost   strhává doly
toliko křemene skrývám pod domem

slyšíš mě uklízet     zametat dvůr

pst!

křupe křehko v podrážkách


není kam odkopat bláto z nohou
kde zašít se

spát


IV.


a nebe je žluté    zdi žadoní o krev

mince vtisknuté do bláta

ty jsi už menší
o celou kašnu štěstí

koupu se v ní      jen pro pocit

že zbyla mi po tobě
alespoň zima

a spousta prostoru po hladovém nebi


mezi prádelní šňůrou    kde polámané prsty  
hladily má kolena

slyším své prázdno



zatínat, tříštit se, pomíjet



z hrudi do kdejakýho okna



řvát