díky vám tu  

Teri - já už si s tím víc vyhrát nedokázala, tohle bylo maximum - máš -li nápad, sem s ním - ale residuum je tam úplně cíleně schválně a účelově, narodilo se ještě dřív než jiné části dílka a do mého soukromého kontextu zapadá přesně - za což se omlouvám čtenářům, že na ně neberu ohledy   a díky za návštěvu a rozvedený komentář

U takto přísně vázaného textu bych si určitě ještě víc vyhrála s rytmem. Co do počet slabik sice sedí, ale co do plynutí textu škobrtá a trochu se zasekává při čtení, což je škoda, jinak by byla taková plynoucí, uplynulá... A co do obsah, celkově má takový říkankově-atmosferický jemný nádech, tak mne na konci trochu praštilo to residuum, působí v tom útěšném tónu jak rána kladivem, tedy aspoň na mne, moc se mi do kontextu nehodí.

city na jazyku...

pro tu chuť

nezapomínání...
 

...a možná není důležité, zda při nádechu a výdechu slyšet

Ach jo

 

nebo

 

Tak jo:)

Poměrně kvalitní deníček...

síla neústupnosti...vzduch má strašně dravou schopnost se dostat všude tam, kde je pro něj místo

i šípy stokrát odražené
vrací se a není štít
duha dotyků se klene
v barvě s kterou chtěl jsem žít
 

Zbytková láska,

citů vejškrabek,

s nímž se zas laská

srdce? Štěstí crack?

Trochu smutnivá, ale kdo si tohle aspoň jednou neprocítil? Moc hezká, přirozená, bez patosu 

...někdy je výdechu třeba stejně jako nádechu. Uvolní se místo pro čerstvý vzduch.

Fajn.