Ticho s námi v jedno splývá

ticho, které poslouchá

tlukot srdce, praskot zdiva

bajky

třeba o mouchách

 

 Dvě se u sklenice piva

sejdou

když se porouchá

počasí a liják zpívá

bajky

třeba o mouchách

 

 Jak ta jedna druhé špitá:

Radši poleť, kalamita

řekla bych, je na spadnutí

 

 Druhá lačně pivo saje

tu však ruka vozataje

dopadla

je konec

chutí

 

 

 

 

Rád tě, Dolphi,

po delší době tady zase vidím a za zastavení u mého dílka děkuji.

Jiří

Dík za naznačení "neznámého" zítřku.

Koupat se v ranním slunci

na tichém zápraží

vyzout se ze vzpomínek

na chvíli vzlétnout

jak balon zbavený závaží

Děkuji všem, kteří se zastavili,

zvláště Helen a Shimmirovi za vešovou koprodukci.

Díky, Helen! Máme s Jirkou podobnou slabost pro verše v komentech. On mi jimi zdobí (nejen) má dílka a já do toho občas ještě taky fušuju...

Shimmire, to je krásné...

Jiří, děkuji za přečtení mého textu, a k anotaci Tvé básně, to je senzační, je mi nesmírnou ctí!

 

Tvá báseň, Jiří, je krásná, vyvolává ve mně příjemné obrazy, je úžasnou impresí nálad a pocitů... děkuji

Též mám rád náruč plnou ticha

i hvězdné nebe nad hlavou,

čas, kdy si s Músou dávám spicha

mravenci slůvek myslí jdou...

 

Též mám rád náruč plnou ticha

bez jobovek a reklamy,

čas, kdy se zase krásně dýchá

a Měsíc pluje nad námi...

 

Též mám rád náruč plnou ticha,

vyhlídku z lávky nad vodou,

děsí mne jenom rána tichá,

kdy snové lásky zas pryč jdou...

zítřky mám ráda i ticho ploucí

 

dobrodružství pro živoucí...

krásne, maestro

...a jsou to právě takové chvíle, které život činí sladším. Jsem ráda, že mohu Tvé básni být garde.