|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
dovnitř
beru s sebou, co za to stojí
k večerní róbě nenáladu
přidrzlé čelo
umíněnou bradu
regiment vrabců připravených
k boji
zaťatý úsměv jak sekyru v hlavě
slova a svíce
a z cizích světů havěť
kompas, co sever kdesi ztratil
pro západ slunce na úvrati
svůj pohled na noc nezamykám
pro krajíc echa ukradený z hladu
odnikud nikam
do zdi vede brána
časovým vírem
k snění kolébána
procházím zlehka
vemlouvavě
Léta Páně 2015, dne 12.3. věnováno autorem
Tessa
|
|
|
|
|
|
|
|
jé, tak to mi sedlo moc. ten začátek je parádně hravej a vtáhnu mě jak magnet.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Znamená to, že se cítím nahodile? Dost možná...Díky, za koment, básněnko...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
píšeš přece jak cítíš...a to je zdá se, skvělé!  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Lajko a Dagmar B - děkuji, že jste přišli...
Teri, mám pocit, že poslední dobou píšu už jen ty nahodilé rýmy. Přesto - aspoň trochu rytmicky je svázat, když jsou rozstrkané všude možné, je docela oříšek  Díky za komentář. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Už dlouho mě nic tak naléhavě neoslovilo, dovnitř až na dřeň. Díky |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ide ti to aj z tejto strany |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
líbí se mi ten kontrast ezi umíněnou první částí, kde ta zatvrzelost čiší snad z každého spojení, a takovým zasněným (asi taky umíněně a na stopadesát procent) koncem. Celkově mám slabost pro "nahodilé" rýmy, zde mne bavilo je hledat a vůbec, představovat si.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Co naděláš, dolphi...pětiměsíční pauza se někde musí projevit. A dost možná, že básně psát už ani nebudu, snad jen výjimečně a ukryté "vevnitř"...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
toto nie je čo čakám od Mena Tessa...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík, Helen, že jsi četla...
Při cestě kamkoliv musí člověk věřit v nejlepší, avšak být připraven na nejhorší...tak jsem se vybavila Jinak - ona "nenálada" není módní doplněk k večerní róbě, ale nechuť ke všemu oficiálnímu, přezdobenému a pokryteckému. I ten úsměv musí být leckdy zaťatý, aby ti ho něco nebo někdo nevymazal z tváře...tož asi tak.
No a snění mimo prostor a čas, to je to, co uvnitř nacházím nejraději.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zajímavé, začátek zní až bojovně, ale o pár řáků níže se necháváš kolébat ke snění, také nevím, jestli "nenálada" spolu se "sekerou v hlavě" stojí za to brát s sebou, možná špatně rozumím, nicméně báseň rozhodně nepostrádá fantazii.
Hezký den, Tesso |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, nano, za komentář...
Odhodlanosti je třeba, ať už člověk vstupuje do vesmíru vnějšího nebo do toho svého uvnitř. Nikdy nevíš, co tam na tebe čeká...no a regiment vrabců se může hodit  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vyznieva hlavne zo začiatku veľmi odhodlane... páči sa mi tá ráznosť... a regiment vrabcov nemá chybu :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Doremi, za vpuštění i za to, že se bavíš. A taky za nápad - dost možná touhle básní zakončím Sářina dobrodružství....
Popravdě, napsala jsem jednu čistě "Doktorskou", ale nějak jsem se neodvážila ji sem vložit. Ale možná, že by ji unesl komentář:
jednou
až Ticho padne
na polích Trenzalore
vyrovná Smrtka skóre
obloha zčerná za dne
a modrou
nenajdeme víc
pak jednou provždy
zůstaneme sami
ve svitu divných vlasatic
s ozvěnou kroků pod hvězdami
budeme marně hledat v nich
otázku skrytou
všem na očích
snad
„don’t be blue“
jednou řekne mi
sen, co se dlouhé roky zdál
ten příběh přeci žije dál
- pevný bod v čase
nejen na Zemi
(jen na vysvětlenou - Trenzalore je planeta, na které jednou bude pohřben Doktor, vlastně všechny jeho inkarnace, hrobka s jeho zhmotnělou časovou životní linií je už připravena...)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...báseň by mohla být klidně zakomponovana do textu některé Tvé prózy na pokračování. Plná fantazie, odvahy a stejně tak zarputilá ve svém odhodlání.
(i když tak docela nevěřím, že se s regimentem vrabců dá procházet zlehka a vemlouvavě :)). Baví mě. Bavíš mě.
|
|
|
|
