|
Třikrát o té Stověžaté
Uzavřená
Vrtalo se, hloubilo se
krtci bledli závistí hlásal tehdy mnohý posel že prý vzduch se vyčistí Byť park zmizel kdesi v jámě tunel měl své zastánce A tak zvolna vznikal námět na pohádku o Blance Ani panna, ani žena zničí se, když zaprší byla by hned vyplavena bezpečné je návrší Vrtalo se, hloubilo se Blanka je však netknutá Snáší se k ní tuna proseb uzavře se, nedutá Jen taková malá chybička...
Velká sláva začíná hudba, víno a lid jásá přímo z Veleslavína je to nádhera a krása Prodloužena byla trasa skoro nic tam nechybí Smrtelníkům z kostí, masa jistě se tam zalíbí Chybičku však objeví nebetyční rýpalové Což neslyší projevy jak je všechno skvělé, nové? Zmínili se ihned slovem nejsou schody – jezdící v dnešní době atomové Nejsou – proč to neříci Média vše rozvíří kufry se však přece nosí od čeho jsou portýři? Ti se jen tak neorosí Císař nahý je i bosý Praha se však pochlubí má své rikši i své bossy též své věrné holuby Z louže do bláta
Měla to být skvělá karta nyní Holmes i Scotland Yard šetří, jaká že to parta vymyslila OpenCard Tak to bychom tedy měli jsme holt země bohatá na med, strdí, na tunely Z louže jdeme do bláta
Léta Páně 2015, dne 8.4. věnováno autorem
Marek
Kategorie: Poezie nevážně
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||






















