Když je vroucí, je dechberoucí 

milá Dagmar, příběh co je věčný, láska ta se rovná slovu- nekonečný

Tak nádherná

že mi došla

slova

jak truchlící

ze hřbitova.

Málem došel

mi i dech

jak žebrák

co si sedl

na schodech.

Lili, mne uchvacuje ten příběh...pořád má co říci...

díky za zastavení
 

díky za vaše představy a slova, jo ti dva Věční a přesto Neční

prvých päť riadkov
ma uchváttilo...

Netřeba mi tučných písmen, aby mi to znělo. Moc povedená věc. 

Mně taky na počátku naskočila Ofélie...no jo, když ona se láska plete všude:)

Ať žijou hormony! :)

 

úžasný kousek poetický, avšak...četla jsem dvakráte a pokaždé mě první tři řádky hodily semhle:

 

odešla
šílenstvím čistá
za svými květinami
když  zlé je s námi
a Bůh jen nanečisto
pak zradě držme místo
pro smutnou nelásku
a slova na vlásku
být nebo nebýt?
kdoví
přes propast smrti
dlaň podá
Hamletovi

 

tož nevím...však starý Will to taky byl

albíni s ruměnci na košili

jak krátce spolu (ne)žili

Svítá již nebo se smráká..?
V kryptě se stali albíny
On a Ona, dívka plachá
i těhotně rudé maliny

*