|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Dívka, která popsala zeď
"Zde mne políbil poprvé
zároveň naposledy.
Svědomí zdrásal do krve
krotký a bledý
milující.
Co bude dál, jsi nevěděl
ty můj citový teroristo
a po nás dvou tu zůstane
jen prázdné místo
na ulici."
Léta Páně 2015, dne 28.4. věnováno autorem
štiler
|
|
|
|
|
|
|
|
on plachý (asi začínající) Don Juan
ona již cosi očekávající
a včil co stím ?  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nedovoluji si zlehčovat téma básně, ale napadá mě staré známé „Polibek je pouhý klam, spojení dvou lidských tlam" :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
citový sadizmus, masochizmus, terorizmus... hranice su tak tenké
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Řekla bych, že dívka čekala muže, nikoliv chlapce:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zvláštní příběh, kdy se milující člověk stává citovým teroristou sám sobě. Kdy cítí bolest kterou působí jiné milující osobě tím, že existuje a brání se popřít existenci toho, jemuž ubližuje. Kruh! Ale kruhy se uzavírají právě branou té bolesti.
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...ona zdrásána, on...epizoda. Co nejde samo, to nevynutíš, ani nevyvztekáš.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jedna z největších záhad života: Jak a proč se z milujících stávají citoví teroristé?
|
|
|
|
