všichni jsme hráči 

hra hraná hranou překvapení, očekávání radosti, slasti, hraní a...smání, vlání, ani, ni...a...:)

dolhin: spíš toho mnoho neočekávej... myslím, že mé písemné pokusničení je dost nesourodé. 

Tessa: Já mám s převodem textu, nebo spíše těch svých promluv, na papír docela problém. Mívám celkem jasnou představu o tom jak je potřeba aby to „znělo“ významově, zdůrazněním, pomlkou atd. Ale jak toho úspěšně docílit nemám nejmenší tušení, stejně jako nevím, jak správně číst ostatní autory – teď tedy píšu o poezii. Próza je v tomto směru mnohem logičtější.   

Internet řadu skrytých problémů jen svlékl do naha a vystavil ostatním na obdiv. Pokud se divíme, pak je to asi v pořádku, horší bude, až se divit přestaneme.

 

Modré kameny lze potkat při sestupu z Černé hory v Krkonoších: http://www.mapy.cz/turisticka?x=15.7846069&y=50.6481543&z=13&l=0&source=base&id=1717475  
 

 

Pokud jde o pointu básně (nebo finální rozuzlení, jak říkáš), ta na mě působí úplně stejně, když se odskočená třeba jen o řádek. Ono ani tak nejde o to, kam a jak daleko od zbytku textu se "schová", jako spíš, jakým způsobem je vystavěná.

 

"Netové psaní" - jako všecko, co se odehrává ve virtuálnu - má samozřejmě svá pro a proti. Ke kladům patří třeba ta hudba jako podkres nebo doplnění fotkou nebo škála možností grafické úpravy textu. A samozřejmě se dílo prakticky ihned dostane k velkému počtu čtenářů.

K záporům (alespoň pro mě) právě to rolování, zvlášť únavné mi to přijde při čtení prózy, notabene, když se mnozí autoři ani neobtěžují členit text do odstavců. A taky možnost zneužití - případů, kdy někdo ukradl text jinému autorovi, znám dost. Je to samozřejmě dáno i anonymitou na internetu.

Každopádně bych netové psaní nepokládala za "zlozvyk", spíš za další možnost tvorby. Myslím, že se bude rozvíjet dál. Co mě ovšem vždycky uvádí v úžas, je ledabylost, s jakou mnozí autoři přistupují k mateřskému jazyku. Aniž by si lámali hlavu s pravopisem, publikují texty plné hrubek. No, ono to asi není nic nového, jen to je teď prostě nějak víc vidět.

 

PS. A můžu vědět, kde leží Modré kameny?

básněnko: radost napíchnutá na stéblo :-)

Solasido: Opravdu? Já si tedy statistiku nevedl, ale jí ta hra tak bavila, že se mi cesta z Černé ke kamenům úplně obtiskla do notesu. :-)

Tessa: Díky za uvítání. S tou závěrečnou roztažeností máš asi pravdu. Udělal jsem to záměrně, protože jsem chtěl, aby finální rozuzlení bylo ještě více schované. Podle mého názoru je to důsledek „netového“ psaní. Autor publikující na internetu někdy vědomě pracuje s tím, že jeho text bude zobrazen na monitorech a využívá toho. Prostě čtenáře přinutí k tomu, že si budou muset zarolovat…  Asi to zní podivně, ale myslím, že nejde zdaleka jen o tohle, ale do škatulky „netové psaní/čtení je možné zařadit i mnoho dalších „prohřešků“.  Například fakt, že někdo při psaní počítá s tím, že si čtenář bude moci po přečtení textu „odskočit“ a s pomocí vyhledávače, nebo Wiki si některé drobnosti dovysvětlit, pustit s hudbu jako podkres atd. Nevím, jestli je to správné, nicméně „netové psaní i čtení“ s sebou přináší určité možnosti, které klasická kniha nemá a bohudík ani nikdy mít nebude. Kdybych si svůj text představil na papíře, tak ta závěrečná grafická „roztahanost“ pochopitelně žádný smysl nemá a působí jednoznačně kontraproduktivně. Zajímal by mne tvůj názor na výše uvedené. Třeba je „netové“ psaní zavrženíhodný zlozvyk a bylo by lepší se mu vyhýbat.

 

Tatiana: Děkuju. Těší mě, že vidíš.
 

usmívám se...co schovalo se zády?

 

tahle má pěkný grády...

ja nevidím básničku pre deti

a v mojom videní sa mi veľmi páči

Ten konec mi přijde graficky zbytečně roztažený, ale jinak je to milej text. Vítej na Litwebu!

...většinou tam byl kohoutek. Na tyhle dětský hrátky nelze bez dojetí zavzpomínat.

Fajn.