však tě nikdo nenutí
 

a chceme stat se vyslouzilci?... ja snad ne... urcite ne... jeste ne

až pochopíš sám sebe...

nana: To je v pořádku, nemyslím si, že je nějaký důvod k tomu mě šetřit.

nechcela som u teba vyvolať rezignáciu, prepáč :)... obhajoba by bola asi lepšia

nana: Sice mám chuť si ten můj pohled nějak obhájit, ale čím víc nad tvým postřehem přemýšlím, tím víc mám pocit, že bych tady ze sebe asi jen začal dělat pitomce, což se mi ani trochu nechce. Máš pravdu, monodušnost je prostě prostá příliš...
 

hm, slušne napísané... len mám z toho pocit prílišnej ohraničenosti v zmysle čierno-biela/bielo-čierna?... no, proste... takto by to bolo dosť jednoduché/"jednoduché" :)

 

Dota: Děkuju za vhled a uvítání.

 

dolphin: Jsem rád, že tě zaujala.

 

Helen: Nemyslím, že je nutné sny vzdávat, ale po třicítce se prostě spousta lidí najde tak nějak sama od sebe.

 

Dagmar B: Rádo se stalo.

 

Tessa: Třeba se životem musíme provítězit.

 

Lara: Nemám pocit, že by bylo nutné se snů vzdát. Spíš mi šlo o něco na způsob smíření.  
 

Mám to podobne ako Helen. Prerušujem svoje dlhé mlčanie tu a nevzdávam svoje sny. Takže okrem tej jednej strofy, kde je k dozreniu potrebné nikdy nepoložiť pod svoje vzdušné zámky základy, si napísal báseň aj pre mňa.

Zajímavý text.  Při pozvolném začátku jsem se v tvé básni pomalu rozkoukávala a od pak jen přestaneš psát... se to pěkně rozjelo. Jo, pravdivé. Jen bych podotkla, že někdy ta válka bývá i mnohem delší...

díky, oslovila mě

 

z třicetiletý války

jsem už dvakrát zpátky

a přesto ještě občas

bojuju sama se sebou

i když už trochu

shovívavěji

 

Ano... jen, začala jsem psát, až když jsem se tím kriplem stala :-) 

Četla jsem již ráno, teprv nyní jsem se odhodlala přerušit delší mlčení tu na LW, abych ti za tvoji báseň poděkovala, je skvělá, moc se mi líbí, vidím spoustu věcí podobně, ale asi nikdy nedospěju... nechci sny vzdát!

Děkuji, Kendy  

Pohled do sebe sama obohacený o nadhled. Jo, člověk si brání v mnoha věcech nejvíc sám sebou. Důležitost cesty k poznání však netřeba snižovat, stejně v nás elementárně zůstává a je v důsledku natolik významná, že by ji uvědomění mělo brát jako klad (leč má mnohdy tvář zrádce:)).

Popsals to poměrně přímočaře, nicméně s dávkou poetiky.

A taky tě vítám na LW.