|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Hvííst
Toho rána hvězdy spaly.
Oblékli jsme zvědavost,
na nohy kecky,
ujít vzdálenost mezi já a ty.
Cestou stromovím slova proháněl vítr,
v korunách jiskřily žluté šípy,
nad pěšinou nebe šumělo: hviíííst!
hlubší ticho potok proudem hnal...
Došli jsme téměř k zapomenuté jeskyni,
chybělo jen kroků pár,
aby srdcem v přítmí oheň vykřesal.
Nepláču, usmívám se,
i tak uchrání mě před živly,
moje ruka vložená v tvoji dlaň...
Take That - Patience
Léta Páně 2015, dne 2.5. věnováno autorem
Helen
|
|
|
|
|
|
|
|
To je hezké, milá Básněnko... moc Ti děkuji.  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
toho rána spalo všechno
i tvý ruce na mých bocích
bylo mi zvláštně
oblékala jsem v duchu
naše sny
navlečený na motouzu odvahy
a blízkosti
ne , nepláču
abych tě nevzbudila...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Milá Doto, děkuji ti za milé zastavení... mohu-li, cítím v tvé přítomnosti - byť takto virtuální - přátelství beze slov, a nejen směrem ke mně. Vnímám tě jako nesmírně otevřenou a vlídnou bytost, člověka... a to mě těší.
Děkuji |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Helen, ty jsi citlivá dušička. Třebaže ve tvých dílech nenacházím vždycky to, čím mi poezie učarovává, dokážu si představit, co tě ponouklo napsat tyto řádky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji Ti, Tesso.
Zaujalo mě slůvko "Tentokrát", i když vlastně s určitostí nevím, zda patří konkrétně mně.
Nu, přesto se domnívám, že text svůj přesah má, jeho jádrem je samotný závěr. Možná jsem produkt měla vložit spíše mezi úvahy, abych alespoň naťukla, když již to neumím lépe básnicky, možnost k zamyšlení...
Hezký den
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tentokrát jsem se nedokázala naladit na tu správnou vlnu, což se mi obvykle stává u básní věnovaných někomu konkrétnímu. Nějak mi asi chybí přesah směrem k ostatní čtenářům.
|
|
|
|
