Dagmar, melodrama necháme klasikům

 

díky moc

krásně jsi ji, Ivuško, na fotce vystihla: je člověčí i božská.

 

u snídaně oběda i večeře

nejsi sama

a to je báječný

žádný

melodrama

děkuji Ti...je možné všechno?

všchno je možné!

to bude patrně mým náhledem na život

mein gott!

Ta fotka je strašně rafinovaná, kdybych ji náhodou někde potkával, tak bych ji nemohl míjet bez povšimnutí. Pokaždé by mne ulovila a já bych se na ni musel alespoň chvilku dívat. Jako by říkala: „Jsem trojúhelníkem. Stojím si na svém vrcholu - protože chci. Jsem už taková. Dobře vím, že bys v mých jemných vlasech rád hledal ten druhý, ten co ti schází…“. Sváří se v ní cosi provokativního, ale současně velmi přirozeného, jakoby sebevědomého snad podmanivého. Těžko se to popisuje a troufám si říct, že na ženy nemůže působit úplně stejně jako na muže, stejně jako tvé texty. Já v nich často nalézám spoustu vášně, malých gest, náznaků a přitom vždy působí velmi elegantně, spontánně a upřímně. Básněnko, je docela dobře možné ti občas vůbec nerozumět, ale rozhodně ti nejde nevěřit…
 

Mám ráda, když má někdo tak rád slova jako ty. To se pak ty básně užívají jedna báseň. :)

možná že dojde ke stolu i Persefona

ano i ona...

 

 

přisune židli

Škoda. Jsem se těšila na další báseň, tyhle metaforické mini mi vždycky zvednou náladu.

zatím je, má milá Tesso , pouze polopenze

Vybraná společnost na první pohled...a co takhle oběd? Co bude dneska? Parmice lesklá či kus chleba k mlíku? A koho pozveš si? Co třeba Eurydiku?