|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
počátek
víš
asi nikdy se nepřestanu podivovat tomu
jak je ten můj svět strašně křehkej
stačí tak málo
a celej se roztříští
o tvoje tělo
potom
když už ve mně nezbejvá žádná síla
v ty okamžiky tě potřebuju
nejvíc
býváš tak velmi
přítomná
když křísíš
čas
Léta Páně 2015, dne 10.5. věnováno autorem
Kendy
|
|
|
|
|
|
|
|
pouhá špetka upřímnosti  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jen ona smí
zhasnout svět
rozbít přítomnost
i vykrást slova z vět
potom
všechno vrátit
stejně a přece jinak
zpět…
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
přítomnost milovaný osoby
je vždycky naplňující...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
No abych řekl pravdu, tak já se snažil, aby ohnisko bylo soustředěno právě do těch posledních dvou slov. Vlastně se nedivím, že tě trochu míjí. Jsi zkrátka žena… :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Někdy ty vycpávky působí jako takový to povídání z duše. Někdy rádoby, někdy to funguje. Mně tady nevadily, spíš trochu přebýval ten závěrečný verš, který vše trochu znemohoucněl. Ale třeba to tak mělo být... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Musím ti dát za pravdu. Teď když si to po sobě čtu znovu, tak už jsou téměř všechna ta vyjmenovaná slova nepřehlédnutelná i pro mě. Zkusím se nad tímhle textem ještě jednou zamyslet a něco s ním udělat... a děkuju, za otevření očí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...určitě nepostrádá nápad ani náboj, ale na tak malé ploše mi vadí docela dost výrazových vycpávek (tomu, jak, ten, můj, tak, tvoje...) Poezie nabízí prostor pro bohatost slov.
|
|
|
|
