|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Jen tak...
...se projít po okraji hrnku
nervem minulostí
jež umí zrádně nadbíhat
a pak jednou
smířit se
s/hledáním
nedbaje doby jdoucí usilovně na tělo
aby se doširoka v zemi
rozkostnatělo
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, Dájo, za veršík s prvkem transcendentality. :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Stát nohama pevně
na zemi
i když tvář máš
upatlanou sazemi
minulosti
máš přece duši
ne jen kosti
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jiří, díky za porozumění, plnění tohohle hrnku je velmi naplňující. :)
básněnko, i tobě dík za odezvu, jsem ráda, když tu mám tvou stopu
nan, i tobě dík, máš schopnost a cit proniknout k jádru, jsem ráda, žes našla kořeny, byť je ještě pokrývá hlína
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
koncentrovaná mini s odolnou koreňovou sústavou :)... rozkostatelosť na mnňa tak pôsobí... návrat ku koreňom... všetko jedno - všetko v jednom... len tak :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tvá báseň je jak piáno s dobrým prstokladem
rozkostnatit se doširoka
a u mne působila tvoje sloka
jak hrnek plný
lásky k životu
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Než doba usilovně dojde, naplňme hrnek až po okraj!
Životem, láskou, poezií...
|
|
|
|
