S podivným že setkáváš se světem
na skromnou jen zvu tě hostinu
se zoufalci, co v pozdním létě kvetem
Ten úžas, mistře, rád ti prominu
čas kyprou Margot změnil v Barbínu
a rváči nejsou pouze z Gaskoně
Máš prázdný měšec? Zde se platí šekem
jsi jeden z nás, mistře Villone
 
Kdys čepičářka dráždila tě dechem
až ruka maně klesla do klínu,
v salonech, kde láska byla cejchem
dnes najdeš bič a v kůži dominu
Jen vína sud má stejnou hladinu
byť ryzlink nemá sladkost šardoné
Ty vzpomínky pod stůl nezametem
jsi jeden z nás, mistře Villone
 
Verš tvůj přežil tísněn pod korzetem
i s jedy blínu, vůní jasmínu
ze  závěti tak málo zbylo dětem
kdo studoval by dneska latinu,
plamen svíce v magickou hodinu
v níž strach i zloba sotva utone
Dals hořkost básni životem i věkem
jsi jeden z nás, mistře Vilone
 
Ač s výmluvami často na angínu
já obloukem se vyhnul Sorboně
měj můj dík za dnešní kocovinu
Jsi jeden z nás, mistře Villone

*