|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Koniec mrazu
Búšim do kože: fazuľový prívarok je smrť,
zhasol vlk. Muchy, hodinky bez ručičiek.
Vstúpil som a naše ruky kričali. Oblaky po oknách.
Búšim do noža. Otvorená brána mi nedá spať.
Klauni s krvavými rukami.
Mačací tieň: jelení mesiac.
Aktovky lietajú. Praskla žiarovka.
Chobotnica medzi záhonom ruží.
Z izby vidím jej oči.
Odhodená šiltovka a na nej stopy zubov.
Koberec prepúšťa šupiny. S britvou
prechádzam ambulanciou. Je prázdna.
A je vlhko. A je dusno.
Kôš na bielizeň temnie slivkovou tmou.
Vo zvonici mrzne. Na konci vety sa varí špenát.
Léta Páně 2015, dne 30.5. věnováno autorem
edmund
|
|
|
|
|
|

|
|
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
na konci přemnožené rasy lidí špenát vítězí wau
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
pekne to vygradovalo... intenzivne... a ten zaver je naj...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Jsi se rozvášnil! Jasná edmundovka s nejistým koncem.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
vdaka za precitanie a komenty :)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
malinko morbidní, ale proč nevidět svět po svým...taky to tak mám
což takhle dát si špenát?
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
špenát jsme dnes měli k obědu, výbornej byl - a široko daleko žádná tečka..
a po dlouhé pauze musím konstatovat, že některé věci se nemění - tvůj styl by tě prozradil i anonymně - a pořád na mne z toho jde stejná tíseň a ponurost
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
...působí na mě jako tísnivý popis konce světa, jen ty létající aktovky mi tam nějak překáží. Ale špenát mě potěšil nadsázkou, kterou jsi na konci (věty? světa?) vykouzlil.
|
|
|
|