LitWeb

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Cesta

Neříkej,
že noc se ztrácí,
že ptáci utichají,
že ráno zbledlo navždy
a každý,
kdo sází příští sady,
občerstven bývá zády.

Neříkej,
že den se ztrácí,
že draci světlem vlají,
že noci tmavnou navždy,
a každý,
kdo sklidil zralé sady,
trestán je svými zády.

Léta Páně 2015, dne 6.6. věnováno autorem mirkah

Kategorie: Poezie


	14.6.2015 \| 23:36 Špáďa

			Víc než jen textík k zhudebnění! Blues noci cestou denní.

	8.6.2015 \| 16:48 mirkah

			..........:)

	8.6.2015 \| 0:49 Doremifa

			...raději být trestán svými zády, než nezasadit. Parádní kousek!

	7.6.2015 \| 20:22 Dota Slunská

			Tklivost v ní je a krásně podtrhuje melodii. Úžasný závěr, Mirko!

	7.6.2015 \| 20:19 mirkah

			Inu člověk:)

	7.6.2015 \| 16:58 Helen

			Zní mi velmi posmutněle...

	7.6.2015 \| 13:06 rezka

			od mala se trápím jedním z mnoha PROČ proč skoro každé zvířátko i ptáček si na zádíčka snadno dosáhne jen přemnožený druh zvaný člověk to neumí? já jen, že mi to tvé básnění připomělo :-)

	6.6.2015 \| 20:22 Tessa

			...neříkám a přece se dějí ty dny a noci snad uleví zádům že sázení sadů vždycky je o naději...