je jako zrno
rozsypané na krupici
zná šípy rudolící
pohanskou veteš zahodila k ledu
je jako smích zmrzlý na tváři
cela
pár labutí
když se znesváří
že ochořela?
dejte jí sklenku jazyka
ať svoje slova spolyká
Médea edém ?
vlasem jí struna v hrdle zněla
Johanka, Marie ...Eva?
Léta Páně 2015, dne 9.6. věnováno autorem
básněnka
|
|
|
|
|
|
|
|
(Š)típe med? Jdeme pít, // pít kyz a… jazyk típ. Je vidět elitní, fintile, tě divej!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a jestli máme ještě žít...s Médeou jdeme pít
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
andělské mrchy?
však
milujeme vřele
na zradu
pijeme lektvar
z jitrocele
věříme na zázraky
do poslední chvíle
tak jaký saky paky...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
každá z nás je trochu andělská mrcha
jen jedna je ale Médea...
mít v sobě nudu prachu
zornice beze strachů
a horkost ze všech pádů
i číši bolehlavu
a okarínu pro veselý pískání
kus rudy
atomy pro stromy
a chuť se závratí
z objímání sebe sama
poslat si prsty
a nemeškat za poslama
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
sklenka jazyka?
spíš kotlík
vroucích slov
se špetkou tymiánu
sladká pomsta
zrající k ránu
zhořklá
jitřenkou
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jsi přece také trochu jako Ona... |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Všem učarovala Médea. Mně též. Ta z pověsti určitě, avšak ta z tvé básně dvojnásob.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
já vlastním osobního draka
a uzdu z vlasů
že nemusíš se bát?
jsem jako Marie i Magdalena
Johanka i Eva
Dita s afrem
a nemažu se kafrem
ne nejsem nikým porobená
a nemusím se kát...
ty máš prý šediny...a kabát akorát
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ač jsou místy velmi drsné, četla jsem je místo pohádek, pro mne je asi nejvýraznější bohyně- Athéna a Médea?..čarodějka , která je tak chybující, ale krásně ženská
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...jedna z mých nejoblíbenějších. Od Petišky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
k Marii mám tichou úctu
Johanky bych se i bál
a Ev, těch je šest do tuctu
i babočka admirál
závidí jim lásky přelet
lehce ironické Ahoj!
neměl by však strašit v cele
svatební Médei závoj
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
já mám totiž starý řecký báje a pověsti moc ráda...
díky
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...Médea voní po medu, jak česna z lip. Tahle antika Ti, děvče, sedí!
|
|
