stalo se to přesně v ten den
        kdy svět konečně přestal
 
        dávat
 
        smysl
 
        prázdninové odpoledne
        přetékalo
        extra dlouhými stíny
        zatímco drzé ticho
        si trpělivě trčelo do všech stran
        a hladina

        hladina byla klidná tak
        že jsem vstoupil
        a ona mě
 
        u n e s l a
 
        tehdy jsem poprvé přestal
        psát
        a mlčet
        a hrát
        tu nekonečnou hru na zapřenou
 
        měl jsem ji vést
        a tak to dělám
        přestože tuším
        že je to možná naopak
 
        vedu ji na místo
        o němž mohu prohlásit
        že je domem
        v němž však nejsme
 
        sami
 
        jsi tu přece
 
        s námi
 
        učíš se rychle řekla
        a já v ni uvěřil

        nikdo z nás už nemá žádný strach
        proto v našem domě nepotřebujeme podlahu
        stěny
        ani parapety
 
        okna však ano
 
        to jen abychom mohli
        alespoň něco nechat
 
 
 
                              dokořán