Radost bych do vět nerovnal,

spíš srdcem si ji užíval,

štěstí není věc složitá,

když se jej člověk neleká...

Myslím, že si tu cestu za štěstím zbytečně komplikujeme a přitom není třebajít za ním světa kraj! Stojí nám za dveřmi a má podobu drobných radostí, které nám krášlí život,, jenže my pro oči nevidíme, jsme oslněni falešným pozlátkem toho, co vidíme u druhých a nerozumně se domníváme, že bez toho nám nelze žít šťastně. Jaký to velký omyl!

 

To je správně, nebýt si občas jist:)

nejsem si jistej, že rovnat radost do vět je to pravé, spíš bych radost od vět oprostil, aby byla radost pravou radostí. ale to jsem zabočil někam jinam. Mě stačí, že jsi to napsala tak, že to je možný načíst z více úhlů.

Slova do bezvětří...

 

(Mnohdy slova vypouštíme do větru, a přesto, někdy vinou posluchače, jindy mluvčího, nedoletí. Ovšem ta tvá jimi rozhodně nejsou!)

Vkládám si do šuplíku, pro budoucí opakované radosti z minima slov.

Kamínky, ano kamínky. A Tvé jsou vzácné nad Míru:) 

...srovnat radost do vět - něco, co nedokážu. Radost je emoce, která mi dovoluje jenom blekotat

Mirko, jsi kamínek s mnoha fasetami.

A já mám radost vždy, když text připustí víc šťastných možností:)

To je celkem dobře možné. :)

Doto, tentokrát musím napsat, že štěstí, po mém, a vůbec, nezdá se mi býti jednoduché :) Já jen, asi´s to myslela jinak, než já píši:) A tak dík za koment.

Báseň, ve které je kus člověka. Štěstí je jednoduché, jen se mu musí umět rozumět.