|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Zdi ve vlnách
Sklepy, kam světlo neproniká
plíseň, jež plazí se jak had
po zdech, jež padly na viníka
ví se, že ráj je bez zahrad
Kobky, kde ruce přikované
slábnou, když nesmí ze svých pout
Marnost, kam příslib nezavane
sílí, že nelze nevyplout
Vlny zdi strachu neprolomí
svět je dál stejný bez Sodomy
na zádi bahno, zetlel kýl
V hlubinách zášti sny se topí
ztrácíme sebe, beze stopy
příklady táhnou
cíl se skryl
Léta Páně 2015, dne 24.6. věnováno autorem
Marek
|
|
|
|
|
|
|
|
Jiří - díky za nádhernou báseň.
Doto, Básněnko, Hesiono, Doremifo - díky moc.
Máš pravdu, Doremifo, chtělo by to tam jiné slovo, jen mě nenapadlo...
Krásný den Vám všem :-))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vždycky mě potěší tak přesný a pěkně plynoucí rytmus a rým. O hlubokém obsahu nemluvě :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
hlubiny zášti...
snad ledy praští
a zplesnivělé touhy jsou černou můrou noci
že bahno je a bylo vždycky
ne nevidím to pragmaticky
jen zdá se, že ještě není konec světa...
Naděje, Víra a Láska
neznají žádná ghetta
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
schodů pět a mělká nika
zde život po světlu má hlad
i na žízeň si těžko zvyká
kde zašlou vitráž váže drát
divná zář tu kolem plane
na poslední snad zve soud,
lásky zrno sezobané
ztrnulost, s níž nelze hnout
stíny postav hyzdí domy
žalm sevřený unisony
v refrénu zní černobýl
atom plodí isotopy
rozpad jader do potopy
Bohu ukradených sil
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
člověku se až nejde nadechnout tou zplesnivělou tíhou vzduchu
atmosféra vskutku hutná
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...tahle je víc depresivní než bojovná.
( v první sloce se ve dvou řádcích pod sebou opakuje slovo "jenž". Asi bych se poohlédla po alternativě)
|
|
|
|
