VÝTVARNÁ DÍLA
|
Dračí kletba
Alegorický příběh o několika jednáních...
Předehra
Blesk nebe nelítostně čtvrtí řev zněl, až v žilách stydla krev hrála se serenáda smrti vystoupí křivda, přidá zpěv Krabaté stěny liják skrápí
někde krev ale nelze smýt na zemi kosti Někdo v kápi stojí a čeká celý zlit Neplive oheň, nemá křídla
jediná hlava sílí z jídla blonďatá hříva zakrytá Bolestný výkřik v hrdle pálí
Tvrdé je srdce – jako skály o milost prosbu zamítá I.
Království leží mezi lesy
černý však prapor vlaje tam obluda, netvor, místní děsí postrachem dívek je – i dam Princeznu vězní kdesi v sluji
na každý týden padá los kterou z žen mladých obětují na oltář Draka Bobtná zlost Bezhlavá těla dívek mladých
vhánějí slzy, budí vztek Věčný strach, lidé bez nálady oněměl šaškův bubínek II.
Král nechal hlásit do všech zemí:
„Je doba temna, žádá krev Buď jdete s námi, nebo s těmi pro něž je Hydra hlavní šéf Kdo se mi vzpírá, toho čeká
odveta, která musí být Je válka s Drakem – pro člověka Draka je třeba zahubit Království půl a ruku získá
princezny, kterou vězní kdes netvor, jehož kdo poznal zblízka živý už není tady dnes Království získá každý tedy
kdo zlomí stvůře její vaz“ Ten, kdo to zkusil naposledy rozsápán zdobí příkrý sráz III. Na plátno krásné ženy zírá
cítí, jak srdce bije mu Námitka otce nezabírá rady jsou marné, k ničemu Putuje světem, křížem krážem
vždy se jen chvíli zastaví k ruce má pouze mladé páže které má značné obavy Cesta je velmi strastiplná
nakonec vidí k sluji vchod Na stěně škaredá je skvrna od západu jde na východ Kráska však není ohrožená
saň, dávno mrtvá, nemá hrob saní se stala křehká žena Ji není třeba křísit z mdlob IV. Každý, kdo vyřkl křivá slova
že vládne špatně starý král v kobce je nebo u hřbitova Bez kříže, zrádce, naříkal Princezna není dívka bledá
nesténá v poutech, nezní pláč To ona bradu dívce zvedá „Neříkej díky, nemáš zač“ Princ zatím dívku mečem stíná
princezna hlavu vezme si Křičí, že chce to číši vína Panny krev, žádné metresy „Teror je velmi důležitý
lidi pak poštveš mnohem snáz Chce to jen udržovat mýty Rozděl a panuj – musíš mást“ Princezně trpělivě říká
princ, který jednou spasí kraj „Za zrádci zavřu rakví víka potom, má drahá, bude Ráj“ V.
Sely se tehdy dračí zuby
sklizeň pak ve znamení hlav přinesla strach a povel: Ubít Nad chrámy letí smrtihlav Král vydal rozkaz: Zabít draka
statečným princem měl být sťat Nad slují dávno se již smráká mnozí si káli do kaťat Málokdo tuší, kdo je saní
Jiný ne, než sám chrabrý rek zabíjí slečny, vdané paní sem tam pak zhyne frajírek Naiva, který tomu věří
že získá dívku, navíc hrad Princezna – mrcha po večeři krev jejich bude nabírat Zvrhlý je párek – mladík, slečna
hrdina – a prý plachá laň Rada by byla nadbytečná Oba se smějí – ohni, plaň… VI.
„Tak ty jsi kovářova dcera?“
Princezna zvolna dojde k ní „Budeš tu ještě do večera No, co tak civíš? Poklekni Až večer přijde princ, můj milý
bude tě to tvou hlavu stát Můj princ též z kuše občas střílí Koupil si novou, za dukát“ Oběť je zcela odevzdaná
její krev zbarví temnou síň tuší, že nedočká se rána říká si: „Sebe nepošpiň“ Zachránce nevěří svým očím
přes ně mu pásku dá a ví princezna, že již nevykročí Večer Drak smělce zadáví Příběh tu dobře nedopadá
pohádka jaksi nedá spát Království pozná vládu hada Zda se to změní? Jednou Snad VII.
„Zvrácená děvko“, oběť vřeští
když jí ta mrcha hladí líc Paže má náhle jako v kleštích slyší svist meče – a pak nic „Až budou všichni otupělí
až takto zlomím odpor všech dostanou přesně, co vždy chtěli Mou silnou ruku jen mě nech… Potom tě jako vysvobodím
zlomený dav mě bude ctít Převozník měl by mít víc lodí“ „Ty jsi má zbraň – a já tvůj štít“ Drak je prý mrtev, doba nová
perou se ti, jimž vzali smích Hrdého úzkost nevychová Ohnuté zná jen volí z nich… Doslov:
Metody nové, kněží titíž jako již za dob Achnatona ovládnou strachem všechny, i když popíše někdo, co se koná Kouzla, jež nikdo nevysvětlí
tajemstvím budou kouzelníka různé už zažili jsme metly známe snad vcelku, jak co vzniká Více než blesk nás děsí hromy
Dokud nás hrůza neochromí možná se ještě ptáme: Jak? Cele paralyzováni
šrouby nás nevyděsí ani uvykneme si na svěrák
Léta Páně 2015, dne 29.6. věnováno autorem
Marek
Kategorie: Poezie vázaná
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
