V nárazech vteřin protivteřiny se kdesi dějí
už nemohu ti šeptat hlasitěji
maluješ slepé oči branám
šikuješ zápal do pozic

poznáváš gorgonu ve svém hoplonu?
/uvnitř hlídá mě tvá Antarktida/

otvírá rohy hodin
rozevírá slapy
/nikdy se neuřekne
nikdy se neukvapí/
to jen svět kulatý má hřbet
/a možná jednou přivede tě zpět/

nemám otázky jen odpovědi
/jako láska/
blýská se pod poklicemi
a hromové ticho těžko klid chůvě dá
/a nejpřitažlivější věc kterou si dovedeme představit
je důvěra/

říkals že špatně čteš z talířů
když se staráš
jsi katamarán
na voskové ploutvi

byli jsme sobě
           sotva tam kde plout
                                 ví bloud
                                         vím
a ve hře stínů
       světlo uhryzalo téru špínu z klik
                to ohmatané živo rozhýbané šivou
                       kde karbaník ochotně si zvyk že bylo šik
                                   mít hloubku na pacholském sloupku

říkals donesu noblesu a ty
napíšeš ještě jednou báseň o tom co nelze vložit do slov
a přijde konec
konec
víš