Třeba u nich zůstanu. Záleží na tom, jaký z té příští kombinace budu mít pocit.

Mně se to odsazení líbí. Mám maličký monitor, takže si nejdřv přečtu báseň, zapařemýšlím nad ní, a pak mi obrázek přidá poslední kousek do skládačky :) 

OK, příště je zkusím položit vedle sebe a uvidím, jaký z toho budu mít výsledný pocit. Víš, já bych řekl, že když se dá fotka s textem k sobě, tak má člověk tendence k tomu, nejprve probádat fotku a teprve potom se vypravit do labyrintu významů slov. Myslím, že to je to způsobeno tím, že vizuální vjem každý z nás podvědomě považuje za rychlejší, snad i věrohodnější, zdroj informací, mezi něž je možné zahrnout i pocity. Jenže když tomuhle „nutkání“ čtenář/divák podlehne, tak se vystavuje riziku, že se o nějaké to důmyslné překvapení připraví, proto jsem používal ty „nesmyslné“ tečky.      
 

Podle mého názoru ne. Lepší by bylo, kdyby navazovala na text (nebo on na ni).

Díky za zajímavý komentář, nenapadlo mě na to takhle nahlížet. Jen přemýšlím, zda má ještě smysl oddělovat fotku tečkami.     
 

Ty jsi autor, tudíž můžeš samozřejmě cítit "vykradenost", když nemáš publikované pohromadě všecky fotky, jimiž jsi tu obrazovou reportáž vytvořil.

Já jako čtenář a divák to vnímám trochu jinak - ucelený soubor fotek má už sám o sobě určitou výpovědní hodnotu a text k němu pak může být buď třešinkou na dortu anebo přebytečným apendixem (asi jako když ve filmu postava popisuje to, co divák zároveň vidí sám).

 

Spojení jediné(pečlivě vybrané) fotky s textem vytvoří celek jiné úrovně, kdy slovo proroste do obrazu naprosto organicky, kdy každá část upoutá, ale teprve společně vyvolají emoci. Tady se to povedlo dokonale. Červené zdůraznění některých detailů mě uchvátilo. Nelze nevidět symboliku ran, které jsme krajině zasadili, a které pořád ještě krvácejí...

Teď když popisuješ jednotlivé scény, tak mi to úplně vyskakuje před oči... Podobný i když mnohem podprahovější způsob, byl použit ve filmové trologii Tři barvy. V jednotlivých dílech snad nenajdeš scénu, kde by nebyla nějak cíleně "zmíněna" barva po které se ten který díl jmenuje, případně nebyl proveden odkaz na ty dvě zbývající. Pokud jsi neviděla, tak vřele doporučuji. Zvláště modrá je setsakramensky dobrým artovým kouskem.       

...tedy připomenu malou židovskou holčičku v červeném kabátku. Stejný se pak objevuje znovu na hromadě šatstva sváženého z koncentráku. Také, v jinak černobílém filmu, jsou plamínky svíček žluté.

Doremifa:

Děkuju, myslím, že tahle technika je poměrně dost ošemetná a autor si musí dávat velký pozor na to, aby nesklouzl ke kýčovitosti. Ten film jsem viděl, ale nevzpomínám si, že bych to zaregistroval, což je dost zvláštní. Mívám totiž sklony k tomu se až chorobně nimrat v detailech…

 

básněnka:

Děkuju básněnko, potěšilo mě, že sis v ní něco našla. Mám jich odtamtud víc, ale jde sem dát jen jedna.
 

...zajímavě načrtnutá myšlenka, která je doprovázená zajímavým fotem. Vzpomněla jsem si na film Shindlerův seznam (samozřejmě nikoliv tématicky) který je černobílý a jenom některé předměty jsou barevné.

Pěkné.