Stál na malém molu a díval se na obzor. Zapadající slunce barvilo moře do ruda, stejně jako dům v zalesněném svahu za jeho zády, ale on tu čarokrásnou scenérii nevnímal. Cítil neklid a nutkavou potřebu urychlit běh věcí budoucích. Zcela výjimečně tento pocit nepramenil z detailní analýzy situace, ale z intuice. Otočil se a pomalu kráčel k domu. Muž z ochranky ho mlčky následoval. Jeho přítomnost prozrazoval jen skřípot druhých kroků v písku.

Byl to vskutku zvláštní rok. Ano, zvláštní rok – jeho vlastní slova, která použil v projevu. Ani sám tehdy snad netušil, jak pravdivá jeho předpověď je. Ale změny, které započal a které ne zcela probíhaly podle jeho původních představ, brzy dospějí k zásadnímu zlomu. Pokud měl v uplynulých měsících pocit, že ztrácí půdu pod nohama, nyní sám sebe utvrzoval v přesvědčení, že nebezpečí zažehnal. Po podpisu smlouvy se situace stabilizuje a on bude smět pokračovat ve svém díle.




Té noci nespal příliš dobře. Lehký vánek si pohrával se záclonou v otevřeném okně ložnice, jeho žena vedle něj pravidelně oddechovala a on si za zavřenými víčky přehrával film vzpomínek. Přesně za měsíc to bude třináct let od onoho zvláštního a snad tak trochu osudového setkání na jedné malé železniční zastávce v jeho rodném kraji. Čtyři muži, jejichž osudem byl tentýž úřad, tam spolu dvě hodiny rozmlouvali. On byl jedním z nich. Nejmladší. Poslední. Prý mírotvůrce. Musel se pousmát. Jakým mírotvůrcem je tenhle někdejší kluk, co pomáhal tátovi na traktoru? Vzpomínky na dětství ho konečně ukolébaly k spánku. Ještě si stačil – pokolikáté už? - pomyslet, že ačkoliv zažil hladomor, válku a strach, považuje svoje dětství za šťastné.




V pozdním odpoledni druhého dne, právě seděl za stolem ve své pracovně, mu šéf ochranky přišel ohlásit nečekanou návštěvu.
„Já nikoho nezval!“
Hluchý telefon nevěstil nic dobrého. Když mu řekli jména těch čtyř návštěvníků, pochopil, jak je možné, že je ochranka pustila do domu. Kolegové. Všechny je vytáhl nahoru. Ty zde i ty, kteří je poslali.
Vyšel na terasu. Byl nervózní, ale snažil se to skrýt. Jeho žena vzhlédla od novin. Znala ho příliš dobře na to, aby nepoznala, že se něco děje. Miloval ji. Byla jeho nejbližším přítelem. Dělali si z něho legraci, říkali o něm, že je pod pantoflem. Ale proč? Protože ho často doprovázela?
Utahovali si z něho i pro jiné věci. Pro přízvuk, kterého se nikdy úplně nezbavil, pro nápadné mateřské znaménko, pro reformy, které zprvu nadšeně vítali… Nevadilo mu to. Vždyť byl tím, kdo v téhle zemi povolil smích.
Vrátil se do pracovny, aby ty muže přijal. Podařilo se mu skrýt vnitřní neklid. Snad jen zvýšený hlas ho mohl prozradit. Byli nejistější než on, chvílemi skoro hysteričtí, když skloňovali slova „krize“, „výjimečný stav“ a „špinavá práce“.
Tuhle situaci ještě ustál, ale věděl, že v tomto srpnovém dni, v této hodině se začala psát poslední kapitola jeho příběhu.
Když o dva dny později Michail Sergejevič Gorbačov vystupoval z letadla na moskevském letišti, nebyla to už "jeho" Moskva. Události, kterým se později bude říkat "srpnový puč", vynesly do sedla mocenského oře Borise Jelcina.





Mapa indicií:


1. část:
Heretik = podle životopisu o Gorbačovovi od novinářské dvojice Doder + Branson "Heretic in the Kremlin".

Dům u moře = dača na Krymu. Zde trávil dovolenou v srpnu 1991.

Detailní analýza situace = Gorbačov se málokdy rozhodoval na základě emocí. Vždy si nechal připravit analýzu. Pro novináře horor, protože měl tendence všechno vysvětlovat ze všech možných úhlů pohledu.

Zvláštní rok = v novoročním projevu 1991 v podstatě předpověděl zlom. Netušil ovšem, že tím zlomem bude rozpad SSSR.

Podpis smlouvy = byla připravena k podpisu svazová smlouva, která měla udržet (zejména) pobaltské republiky ve Svazu.

2. část:

Železniční zastávka = 19.9.1978 se na železniční stanici Mineralnie Vody uskutečnilo setkání jednoho současného a tří budoucích generálních tajemníků ÚV KSSS. Brežněv ve společnosti Černěnka cestoval z Moskvy do Baku a ve stanici M.V. učinil krátkou zastávku, při které mu Andropov, trávící tou dobou dovolenou ve Stavropolu, představil svého chráněnce Gorbačova.

Nejmladší a poslední = byl nejen nejmladším a posledním z těch čtyř, ale nejmladším a posledním tajemníkem ÚV KSSS vůbec.

Mírotvůrce = odkaz na Nobelovu cenu za mír.

Kluk na traktoru = rolnický původ.

Zažil hladomor = narodil se 1932 v období hladomoru.

válku = II. WW

strach = otec na frontě, oba dědečci v gulagu, maminku zatkli Němci...

3. část:

Tu asi netřeba vysvětlovat, celá odkazuje na srpnový puč 1991.

Všechny je vytáhl nahoru = zradili ho jeho spolupracovníci z konzervativního křídla Strany.

Žena ho často doprovázela = dokonce se vyprávělo, že když jednou přišel do sauny, ostatní soudruzi si zakryli intimní partie. Když se tomu podivil, pravili: "My mysleli, že jde i Raisa..."