Evo, prosím, dávej avi, aby lidi věděli, že jim odpovídáš. 

 

No, já se na ty autory ptala, abych věděla, jestli čteš poezii a jakou. Poezie je hra se slovy a významy, ale u tvých básní ten pocit nemám. Ale četla jsem zatím jen tři, tak snad časem...

Díky, prózu ráda čtu, z poezie nejvíc asi Nezval nebo Shakespeare, prózu jsem taky nějakou napsala, ale co se týče tvorby mám daleko blíž k poezii.

...zaujala mě (krom obsahu, kde naprosto souhlasím s kritíky, potažmo těmi, co vedou dialog :)) i formální stránka dílka. Poezie to není. Pak jsem si přečetla autory, které preferuješ a trochu se vyjasnilo. Všichni jsou to víceméně prozaici. Proč tedy nezkusit prózu. Tvé texty k ní mají rozhodně blíž.

Co se týče autorů, tak nemám asi vyloženě vyhraněný vkus na nějaké konkrétní, důležité je, aby mě kniha zaujala. Ale co se týče mých oblíbenců, ráda mám autory jako jsou Čapek, Bukowski, Nabokov, Wilde, R. Fulghum.

ti poviem, tieto dlane ma priam zadusili... beriem to ako psychohygienu číslo dva a verím, že sa budeš viac uberať cestou minimalizmu... teda menej slovného balastu, ale zaujímavejšie a originálnejšie podanie...

V podstatě máme na poezii stejný názor. Čteš nějaké autory?

Děkuji Vám

Řekla bych, že si vybíráš „zrádná" témata, Evi. Dlaně jsou nepochybně magickým a silným zdrojem inspirace, mají tendence se otiskávat a to i do poezie :). Jak v záplavě básní na též téma zaujmout? Sama jsem se s tím kdysi ve stejnojmenném díle popasovávala. Ačkoli mi, stejně jako Tesse, tahle tvá báseň proplula mezi prsty, budu se těšit na další příspěvky, protože ten hybatel, kterého v sobě máš, určitý potenciál má. Držím palce a přeju spoustu chuti a potěšení při psaní.

Krásné doplnění, děkuji :-) to je na poezii to hezké, že každý si tam může najít ten svůj skrytý smysl...

nejde přece o záhadu

průsečík čar dlaní

klíč těla ve volném pádu

strachu polechtání

 

nejde jen o fantazii

v tiché noci blázna

slova čin když nepokryjí

jsou výkřiky do prázdna

*

 

Dlaně – moc doteku, síla podané ruky, dlaně otevřené a nabízející, i té sevřené v pěst. Téma mnohokrát zpracované, různým způsobem, a více či méně zdařile.

U tohoto textu jde spíše o tu druhou možnost. Přijde mi to jako takový trochu zašifrovaný, trochu rýmovaný zápis z dívčího deníčku. Nenašla jsem opravdu nic, co by mě nějakým způsobem zaujalo (a ne že bych se nesnažila). Snad příště.