Řekla bych, Evo, dej si práci, víc si s tím pohraj. Piš a hodně čti. Ono už bylo mnohé napsáno, co ti chybí je takový ten moment překvapení a úžasu, který k poezii patří (a můžeš psát o sebeobyčejnějších věcech), to co čtenáře vytrhne a donutí se zamyslet (protože dřív ho to takhle nikdy nenapadlo nebo to neviděl) nebo přitakat a říct (nebo se ptát) „jo, takhle to vlastně je, takhle krásně nebo takhle šíleně to je!(?)".

Pravdu? Pro mě bída. Od Hesiony skvělá připomínka. Já dodám, že verzálka u zájmen v druhé osobě jednotného čísla mi nepřijde jako nejšťastnější. V kontextu básně umocnila jistou komičnost. Tím nechci zlehčovat téma, spíš zpracováni. Promiň, tak to mám.  

Pozor na si / jsi :)

 

"klečí - oči - točí - vyskočí - otočíš"  

Piš buď volným veršem bez rýmů, a nebo vázaným, ale pořádně. Dobrá myšlenka potřebuje i dobrou formu :)

...na rozdíl od těch předchozích, má tahle undrgroundovou duší a bluesové cítění. A ještě ironie v závěru-bonus. Jo, je fajn.