LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Chvíle kdy čekám...

Ten hloupý strach
co do mých snů zas sněží
Taje mi na řasách
Loudá se po nábřeží
a hledá loďku
do níž nezatéká
aby se plavit mohl
nocí která čeká…

Ten krásný strach
a chvíli nepostojí
Plíží se po římsách
Nenechá na pokoji
chvíle kdy čekám
až se objevíš
Usměješ se
Holka s tebou je kříž

Ten něžný strach
jestli jsem stále tvojí
jak lístky na osice
chvěje se a bojí
a když ho zaplašíš
na jaře
na chvíli
Na podzim vrátí se
Na podzim zesílí

Léta Páně 2011, dne 22.3. věnováno autorem Marcela

Kategorie: Poezie


	24.3.2011 \| 15:11 Olunkas

			málokdy čtu básně, ale ta tvá krásně zní a já rozumím

	22.3.2011 \| 11:37 JC senior

			... z těch "strachů" které jsou, mě nejvíc pronásleduje strach něžný - strach, abych někomu neublížil... slovem, činem nebo pouhou přítomností

	22.3.2011 \| 11:07 Marcela

			Myslím, že i hodně naivity(té se asi nezbavím do smrti :) ) Já tu chvíli odskočila kvůli významu - když to čteš najednou (v jednom řádku) vyzní to jinak, než když si dáš pauzu. jinak by tam musely být alespoň tečky (na jaře...na chvíli) Děkuji za vcelku"odhalující" komentář.

	22.3.2011 \| 1:55 newivo

			Básniček na podobné téma jsem už četl... Z téhle dýchá spousta upřímného citu (i když věčný cynik ve mně našeptává, že i drobet naivity, huš)! Dílko se tváří symetricky, takže bych jako lepší viděl úpravu posledních řádků asi takto: ...a když ho zaplašíš na jaře na chvíli Na podzim vrátí se na podzim zesílí ....aby měly všechny sloky stejný počet řádků