|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
nepochopitelná
Už dlouho mám neplodné dny, tak jsem se ponořil až skoro na dno šuplíku a našel tam jednu takovou nepochopitelnou záležitost.
občas to dělám
bloudím ulicema Kolína
a hledám
stromy
který si nás přeci ještě musej pamatovat
a celou tu dobu
mám strach
že tě někde potkám
a ty se mě zeptáš
na něco strašně racionálního
třeba
co tam dělám
a já
já zase nebudu znát
žádnou
správnou odpověď
Léta Páně 2015, dne 27.8. věnováno autorem
Kendy
|
|
|
|
|
|

|
|
Děkuju, jsem rád, že ti něco dala.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Já s tím mám často problém, taky mi to opticky vadí. Ale to co píšu, je přeci pouhý záznam nic víc. Když to totiž posloucháš, tak tě naprosto stejná věc za uši nezatahá a naopak zní mnohem věrohodněji, než spisovná čeština.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Správná odpověď?
To je přece tvá báseň.
Podařená.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
líbí se mi ono propojení s pamětí ulic. Fajn.
Jen mi jde proti srsti onen tvar musej...chi, nezlob se, ale to je můj problém:)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Život je prostě kvíz… a těch úplně nejvíc nejhorší nápověd se nám dostává od rozumu. Díky za navštívenku.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
No však nakonec jsem ji sem dal, ale přiznávám, že jsem nejdřív vyzkoušel jak bude přijatá jinde.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Děkuju. On ten můj zápis asi nemá smysl moc řešit, já totiž nikdy nevím, jak ty své promluvy "správně" zapsat. :-) Manuál na to zjevně neexistuje, a tudíž je nemožné, abych se to naučil. Prostě to beru tak, že to co píšu, v sobě má i jistou dávku entropie a tečka.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Proč by se nehodila. Lyrika, jež má v sobě takové to „trnutí", to je v poezii obstojnej atribut.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Trošku mi tam vadí to rozčlenění na konci - já bych to hodila na jeden řádek - ta poslední tři slova.
Mám ráda tyhle "obyčejné" náladovky ...líbí se mi.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Doto díky za reakci, jsem rád, že úplně nepropadla. Trochu jsem váhal, jestli se sem vůbec hodí...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Mnohojakost názvu je příjemná, báseň se pochopit dá velice snadno, stav věcí je popsán v poetickém duchu, s ženou i mužem to bývá složitější, s pocity jako takovými někdy ještě o fous víc. A vzpomínky? Jsou jako imaginary companions, mluvit s nimi takhle prostřednicvím básní umí dát vzniknout fajn věcem. Tady se to podařilo.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
To nevím, neptal jsem se jich. Stačilo mi zjištění, že některé z nich ještě stále jsou.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Nenajít - tváří v tvář ženě, která položí strašně racionální otázku - ne jednu, ale žádnou správnou odpověď, je v životě muže poměrně častá záležitost  (jak jsem onehdy zjistila při návštěvě představení Caveman v pražském divadla U hasičů). Takže nezoufej.
Mě by spíš zajímalo, jestli ji našel alespoň jeden strom, který si tě pamatuje... 
|
|
|
|