Svoboda
cinkání klíči
od klecí
člověk může
dělat co chce
ale nemůže
chtít a cítit
co by si přál
paklíč
schovaný
pod prahem
je strach
být sám sebou
Léta Páně 2015, dne 5.9. věnováno autorem
Dagmar B
|
|
|
|
|
|

|
|
Super! Díky! 
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Přemýšlím, jak ti ho dopravit. Mohl bych ho nechat třeba na recepci ve Svitavské Fabrice, což by bylo asi nejjednodušší. Co ty na to?
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Zase jsem zapomněla na avíza 
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
básněnko: svoboda je jen jedna, ale ne absolutní. jen láska je absolutně svobodná, protože se řídí srdcem (chemií?) a vzdává se všech nároků
kendy: mám slabost pro rezavé staré věci, takže mě tvůj nabízený dárek nadchl
hani: tvého názoru si moc cením
všem díky 
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Pěkně sladěný obraz se slovy. A výstižný jakbysmet, s hezkým závěrečným přirovnáním.
Jak již bylo řečeno, v duši nejsou zámky, je-li svobodná, a tudíž není třeba ani klíčů ani paklíčů.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Taky se mi líbí ten závěr.
Jo jen tak mimochodem, v úterý jsem o jeden paklíč náhodou „brknul“ v zámeckém parku. Ležel uprostřed pěšinky a nejspíš se po něm už nějaký ten rok šlapalo, což usuzuji podle toho, jak pečlivě a hluboko je ohlodán rzí… Nemám pro něj žádné nerozumné využití, tak kdyby se ti k něčemu takovému hodil, jsem ochoten ti ho věnovat. Dá se sem nějak vložit fotka? Udělal jsem jednu v místě nálezu.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Svoboda je jenom jedna, nepotřebuješ paklíč, jestliže si ji umíš dopřát...i milovat lze bez jejího omezení
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Díky všem za zastavení a zamyšlení. Kdysi jsem někde četla větu, že člověk může dělat, co chce, ale nemůže chtít, co chce. (Bohužel nevím autora, třeba někdo z vás ano). Toto je jen parafráze této mé nepůvodní myšlenky, ale oslovila mě tak, že o ní stále přemýšlím. Nemůžeme si přece poručit, že někoho budeme milovat nebo naopak nemilovat. Jsou věci, které na naší vůli, na našem chtění nezáleží.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
je to tak, Schopenhauer věděl svý  . Poslední část je dost dobrá. Mám za to, že klec od strachu mnohdy nejde odemknout "ofi klíčem" ani paklíčem, jen tím ryzím, co má každej v sobě a co umí ty dráty klece rozervat.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
...sami jsme věznitelé svého ducha. S tělem je to jinak.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
...být sám sebou! Ano, brání tomu často strach z konvencí, obava "nevyčnívat" i vlastní předsudky. Je to pouto nesvobody, do kterého se sami svazujeme.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Dovolím si nesouhlasit.
Chtít a cítit, co by si člověk přál, přece může za všech okolností, i ve vězení, i štvaný a pronásledovaný (otázka jiná je, jestli se mu toho dostane). Je to podle mě odrazem jeho vnitřní svobody. A bojí-li se kdo být sám sebou, pak se bude bát stejně, i kdyby ho obklopoval celý oceán svobody.
Anebo jsem ten text špatně pochopila - to je druhá možnost. 
|
|