Cemile Çağırga, v Cirze zastřelená
bylo to dítě, sotva třináct let
mohla z ní vyrůst velmi krásná žena
turecké kvéry budou vyprávět
Zmařený život, nelze to vzít zpět
co mohlo pučet, bude práchnivět
zase se zostří na ulicích střet
Kdo půjde hrdě s textem: Já jsem dítě?
Směje se nahlas odpudivý skřet
Lidskost tak nějak zajde na úbytě

 

 

Aliho Saada neslyší, jak sténá
rok a půl starý, ještě neznal vět
v plamenech zášti rozpouští se stěna
osadník chce prý všechno přestavět
Některé hroby musí brzy plet
po áčku náhle, krutě náhle zet
přijde a pachuť nechce vymizet
Požáry nejsou cestou k prosperitě
Rozplývá tvář se, už jí mizí ret
Lidskost tak nějak zajde na úbytě

 

 

 Když je noc velmi, velmi unavená
když Ajlan Kurdí nebude už smět
otevřít oči, bariera zděná
možná se zhroutí ve hře bez rulet
Mořská pláž slzí, muži bez mulet
vydráždí býka, nechce rozumět
pěna se modlí, a pár levných tret
zachytí kdesi namísto ryb sítě
Dětská líc žádá: Prosím nestřílet
Lidskost tak nějak zajde úbytě

 

Odešla navždy, bomby zmaří květ
rozloží úsměv, budou zabíjet
třese se země, hnědá, fotka v bytě
exploze zazní, bylo asi pět
lidskost tak nějak zajde na úbytě