|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Pro hromy nevidíme blesk
Někdy se zdá, že je zataženo
že je nebe černé – až do morku kostí
že z mořských vln obludy se ženou
v člověku vše prázdné jenom zloba hostí
Přitom však vím, že je světlo kdesi
a že slunce září – klidně nezapadá
jak věčný stín úzkost sice děsí
naději se daří srdci pokrýt záda
Na každý strach odvaha se hledá
za každou zášť láska břímě zvedá
někdy se něco prolomí
Vidíme sluj, vrchol hory skrytý
to je náš svět s podivnými mýty
uniká blesk nám
pro hromy
Léta Páně 2015, dne 11.9. věnováno autorem
Marek
|
|
|
|
|
|
|
|
Doremifo, Jiří, Mirko, Live: Díky Vám všem moc za krásné komentáře, básně a postřehy. Pěkný den :-)))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nejúžasnější je pro mne název, skoro by se ani po jeho přečtení nemuselo nic říkat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
zároveň po dvou šlapeme cestách
hosty když na první, po druhé náhle stesk
upnutí na dech ve starých vestách
navzdory fyzikům teď hromy a pak blesk 
jó, kdyby to tak chodilo, že na každý mínus je někde plus. Možná to tak v tom všehomíru nakonec je, potíž je v tom, že život člověka je často krátkej pro to, aby to stačil aspoń zaznamenat, a jestli o to vůbec jde---
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
často provází blesk skrytě
neznatelný v tichu šer
do vln ponořené sítě,
často láká: příjmi, ber
delší konec zlaté nitě
z moře vypuzených dcer
až jedna z nich uchvátí tě
lehký závoj kol beder
okem kotevního háku
bleskne světlo bez majáku
na přeludy duplicity
strach odvahu marně hledá
z bílých pěn je černošedá
uvěříš v ty dávné mýty
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...tahle neveselá doba Tě nalezla připraveného o ní zpívat a pojmenovávat neklidné vize z ní rostoucí...
|
|
|
|
