|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Cestou do prahy
vidím ju v predstavách
lýtkom sa jej plazí
tetovaná ruža
letmo ju hladí akoby ju chcela zastaviť
v pokušení zložiť papierovú loďku
žmolím rohy stola
vlak sa rúti z tunela
a ja držím za uško
šálku kávy
Léta Páně 2015, dne 13.9. věnováno autorem
lajko
|
|
|
|
|
|
|
|
Jiří ďakkujem za pochopenie
Dagmar 
livebet ďakujem, ak maš chuť tak privez jedno P na fúriku 
Kendy veľké ďakujem za nádherný komentár
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mám pocit, že nejlepší básně vznikají v okamžiku, kdy realita začne tát. Snadno se z ní potom odlévají slova, jejichž krása spočívá v takové té zvláštní neschopnosti vychladnout úplně. V tomhle případě jde o velmi podařený odlitek.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jediný, co bych ti vytknul je to malý "p" v názvu. Ale pražák nejsem, tak mi na tom až tak nesejde A k samotnému textu? Ano, dobrá mini. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
O co kratší, o to výstižnější. Perfektně jsi popsal náladu okamžiku  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ouško jako ouško, když v tunelu je tma...  Příjemně vroucí vyznání, které ve tvém provedení rozhodně nevyznívá naplano.
|
|
|
|
