Náladu to má, cožpak o to. Snad by si ale i ta nostalgie zasloužila ubrat něco z obehraných rekvizit, jako jsou svíce, plamínek, dlaně, bílý sníh, ... V závěru by možná neškodilo zamyslet se nad koncentrací zájmen - mi, můj, moje je na dva krátké verše skoro přespříliš.

báseň je lehká jako vzpomínky na sníh, který poté, co roztál, vlastně nebyl zas až tak špatný. Ne, nemám co vytknout, čte se to opravdu plynule, jsou tam křehké a takové momenty, které nejdou vymyslet, pokud je člověk neprožije. Počítání měsíců, týdnů, vzpomínání na momenty, jejichž vůně a pachutě zůstávají napořád. Budu se k ní vracet.

Něžný dotek slovy, co pochází z niterných míst, kde sídlí chomáčky těch nejhezčích vzpomínek…

Píšeš hluboko zevnitř a dokážeš to s ladným umem přenést před oči čtenářovy.

Matikář to byl... proto to sčítání, dávání do rovnice...
A taky instruktor na lyžařském výcviku...ráda jsem se s ním smála a učil mě jezdit na vleku - objal mě kolem boku a zpíval : Krásně je na horách - sluníčko svítíííí a já se bála, že spadnu z kotvy a on... smál se a houpal o to víc.
Tu básničku jsem napsala v den, kdy jsem se dozvěděla, že zemřel.
Tedy žádné Vánoce, jen milá vzpomínka na člověka, kterého jsem si vážila a měla moc ráda.

Rupí, neboj - budu si stejně psát pořád "po svém" ;)

pochopím, když se někomu cosi líbí, nebo naopak ne... ale nechápu kibice, kteří vědí nejlíp, jak ty jsi to měla napsat... ať si to tak napíší sami... tohle je ale tvůj typický rukopis... z vlastní zkušenosti vím, že na tvoje psaní je potřeba být naladěn...:)

maličko jako předvánoční reklama, promiň
úplně bych vypustil třeba světlo svíce, po druhý opakovaný přehrabávání dnů a roků.
v druhý sloce nechápu proč jsou některý slova na zvláštních verších, šoupnul bych je, kam patří, no

Hezká nostalgická vzpomínka. No jo, aspoň, že vzpomínky jednomu zbudou a má se kam vracet.

Citlivá a něžná, dýchá z ní úcta i láska. Hezky zpracované smutné téma.