Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Nesmíš...

Zachumláš si mě do slovíček
pak je mi jedno kolik řek
proteče tvými pohádkami
v tom tmavém lese
zase sami
budeme bloudit černou nocí…

ty jsi jen duch
a já jsem pocit

mezi kmeny se proplétám
zavoním ti i jehličím
za dubem mám několik jam
skok ze srdce tam nacvičím

nesmíš mi říkat sovičko
to se pak do tmy špatně kouká
starý výr
nebo netopýr
neporadí…

na nebi rozkvete zas louka
z hvězd které do snů napadají

malá sova co nocí bloudí
a sýček ve tmě smutně houká…

však sny
sny se jen zdají….
Léta Páně 2011, dne 29.3. věnováno autorem Marcela
  
30.3.2011 | 22:05    Marcela

:-) víš, ta básnička má svoji historii, kterou samozřejmě náhodný čtenář nezná. Ten "nácvik skoků" tam patří, ale rozhodně tento text není myšlen jako "vážná poezie". Dík za návštěvu.
30.3.2011 | 22:00    epos

Ahojky, Marcelko. Obsahově i formou mě báseň oslovila. Je krásná, jemná.
Tyto dva řádky mi nesedly:
za dubem mám několik jam
skok ze srdce tam nacvičím
Míša
30.3.2011 | 21:09    Marcela

Záleží na jakou vsadíš kartu ;)
V Tvém případě nemám strach, že bys neuměla napsat někomu co cítíš. Jen je důležité takového člověka potkat :)
30.3.2011 | 19:18    rumová

Jednou chci umět někomu takhle psát. :)
29.3.2011 | 22:21    Marcela

Ta básnička je stará asi čtyři roky...je hezké, že ji mohu věnovat i po tak dlouhé době člověku, kvůli kterému vznikla..
A Tobě, Cindo, dík za empatii.
29.3.2011 | 22:11    Cinda

I sny jsou mnohdy zapotřebí, ať už proto, že se do nich krásně utíká od reality nebo proto, že v nich v realitě pokračujeme i v noci.
Věnováno - tudíž nepřísluší mi hodnotit obsahově, ten komu byla určena se významů dohledá tam a takových, jaké byly myšleny. :)