|
Podzimní láska
Připomínám se zas členům žabího bratrstva písní na melodii vpravdě budovatelskou. Je to má reakce na poněkud ponurou až nihilistickou báseň Františka Gellnera, kterého teď louskám...
Den usmívá se ústy slunečními,
listnáčů háj se pestře obléká, v lučavce touhy rozpouštíme splíny, chlad podzimní nás pranic neleká. Jen Ty a Já, toť význam má teď pouze, ať zběsile si kolem pádí čas, jsme jenom My, líbáme se zas dlouze, a plamen vášně plápolá již v nás! Nevnímáme, jak život kolem plyne, když poupě Lásky náhle klíčí v nás, však než-li pozemská pouť naše mine, chci do skonání milovat Tě zas...
Léta Páně 2015, dne 28.9. věnováno autorem
Shimmir
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
" Gellnera mám moc rád, i když nad ním někteří "rádoby intelektuálové" z řad mých známých ohrnujou nos. Sám Gellner by dle mého tvojí reakci na něho kvitoval.
