Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Konec
neštěstí
je smutek zašitý
hluboko 
do košile

být sám
a řvát

jsou tvoje?
vzpomínky
ty oku milé
chvíle

a moje?

kéž jednou

postrádám
Léta Páně 2015, dne 6.11. věnováno autorem Vivi
  
2.8.2016 | 22:29    Milada

Spal košili na ohni z klestí...
I když asi sotva ti zajistí ten čin štěstí :(
10.11.2015 | 16:06    Vivi

A co je opravdová velká tragédie? Smrt? To snad si ani nemyslím. Obecně není dobré zapomínat na cokoli. Je to jen momentka, moc s tím naděláte. :) Není potřeba nad vším pitvat, co tím kdo chtěl říci, buď prostě osloví, nebo ne. 
8.11.2015 | 21:38    livebet

" v šedou veteš vzpomínek
  srdce mý se dívá
  jako dítě v plamínek
  kterej dohořívá "
 
 takový docela drsný, viď? to ne já, to GellnerÚsměv
 
Tvý verše jsou uvěřitelný, ale pokud bych si dřív nepřečet tvůj komentář, že se jedná "jen o tragediii vztahu" a ne o opravdovou velkou tragedii, pak bych takhle komentář nenapsal. Ale v tomto případě uvidíš, že dřív nebo později dáš tomu Gellnerovo pojetí za pravdu :-)
 
 
8.11.2015 | 21:22    Sendy

Bez vzpomínek není život. Nebo vlastně je, ale tabula rasa mi subjektivně přijde strašně deprasivní. Jsem pro probolet a přebolet.
Moc pěkná báseň.
6.11.2015 | 20:37    JC senior

smutek a družka samota
 
to mládí zná i pozdní věk
 
a břečtan sítí omotá
nad herbářem vzpomínek
*
 
6.11.2015 | 18:56    mirkah

Krásná, moc děkuji:)
6.11.2015 | 16:59    Vivi

Děkuji! Také bych nikdy nechtěla postrádat vzpomínky, utvořily mne, přesně tak. :) Byl to jen pocitový nápad, při vzpomínce na některé velmi nepovedené mezilidské vztahy.
6.11.2015 | 16:30    Dota Slunská

Chápu, že některé vzpomínky či zkušenosti by člověk nejraději zprovodil z paměti, obzvláště jsou-li zcela nevysvětlitelně kruté a člověk k nim přijde jako slepý k houslím. Přesto nás vyrovnávání se s nimi utváří, třeba že si občas připadáme, že nás, v těch nejzazších případech, okrádají o chuť do života.
Pěkněs to vystihla.
6.11.2015 | 15:15    Marek

 
 Ze smutku občas vzklíčí štěstí
pozvolna
časem
po dešti
 
 Úzkost je kotvou na bolesti
od chuti smát se
okleští
 
 
 Snad stačí kaly
nechat plynout
nezůstat v koncích
před bažinou
naděje někdy značí: jít
 
 Opustit tmu
z níž stín se vkrádá
odlehčit od můr
vlastní záda
a někam k srdci
vpustit svit
 
6.11.2015 | 14:29    Tessa

Já bych to spíš viděla, že smutek je neštěstí zašité hluboko do košile...ale ono vždycky záleží na úhlu pohledu.
A postrádat vzpomínky bych asi nechtěla nikdy. Bez nich (a to i těch špatných) bych byla jaksi neúplná, soudím...