Léta Páně 2015, dne 20.11. věnováno autorem
Kendy
|
|
|
|
|
|
|
|
Dášo, díky za tvůj pohled.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Fotka se mi líbí kompozičně a nevyvolává ve mně nic tísnivého, naopak. Možná ta zbraň prolomila betonovou bariéru, abychom z pohodlí domova dohlédli někam dál. Čistě symbolicky, takže neřeším elkost kráteru ani poničení zdi  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nevíme, to proto ta úzkost.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mám radost, že na tebe zapůsobila pravé takhle.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Špáďo, je to pomník z druhé strany, zaujal mě právě tenhle pohled... A taky jsem si všimnul, že ke kostelu se tam dá přijít Krvavou ulicí, no zkrátka je toho v Tachově k vidění celkem dost.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mně při prvním omrknutí napadl nějaký vojenský objekt či místní muzeum takového zaměření. A artefakt jako výstraha.
Důvod? Ty kaménky okolo jsou upravené. Kdyby to byla skutečná bomba, i nevybuchlá, byla by kol ní větší díra s jiným okolím, a nikdo by ji tam nenechal nevybuchlou a zaházel ji oblázky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jasně, však něco funguje jen na někoho, ale taky je potřeba si přiznat, že něco nefunguje vůbec... Třeba je to tím, že ten snímek je z Tachova a jen tvoří iluzi reality.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
z tej fotky mám dosť veľkú úzkosť... je dobrá... a vyvoláva otázky
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vcházím do stísněného prostoru, kde je dole a kde nahoru?
jen trochu nahlédnu, opratě v hřívě černobílých koní
na koho dveře asi zvoní?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Víš co? Ta fotka ve mě nevyvolala žádnej hlubší dojem. Asi si řekneš, že jsem cynickej-
nejsem. Tahle fotka je jedna z mnoha---bohužel.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Umírat se podle mého naučit nedá, ale žít snad ano.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Někdo jiný, nebo my, stejně všichni bojíme se tmy...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kontrastní. Děsivá. Napadl mě jeden citát od da Vinciho. „Když jsem si myslel, že se učím žít, učil jsem se umírat." Samej úzkostnej soudek.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zbraně, často svádíme to na ně… však jsme to my, kdo tiskne spouště.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...a za zdí někdo bydlí, uf!
|
|
