dokořán
jsem otevřela vrata
všem svým nálezům i ztrátám

 

joj, zdá se, že s vaničkou
jsem vylila i děcko
no neva

 

já poddajnost mám lipového dřeva
(beraní čelo se, věř mi, nepočítá)
než po kotnících
Osudem zas bita
radš navrátím mu do veršíku všecko
ze snění pády
i vzduchoprázdno gest
a každý deko břemene
co donutil mě nést
falešný soudy
odmítnutí strohá

 

jo, jedna z mnoha
jsem  sama sobě v patách
a v prázdný duši mám
hladově rozzívnutý
vrata