pro kus lesku, chvíli slávy

lidé se peklu upíší

i mnohý smrk pyšné hlavy

zaprodá své jehličí

 

 Stromek dávno opřen o zeď

počítá si pavučiny

pláče

a snad říká: pohleď

jaké že jsou lidské činy...

 

 Podetli mě pro tři noci

plné přepychu a lesku

Poznáte je po ovoci

v každé jehlici

je stesku...

 

 

 Podetli mě - z holé pýchy

co je na tom, že strom roste?

Opřený je o zeď, tichý

zničit život

to je prosté...

Jak kdo... Mnohé z nás rok co rok vede hvězda do Betléma. Je to děj uvniř srdce a mysli, ať už se mimo nás děje cokoliv. Moc hezky jsi to napsal: "Hrad víry zvedne z rozvalin"  :-)

...dozrát k němu a nedat si jej zakalit žádným ruchem bláznivého světa.

Dík, Dori.

...myslím, že s tím nitenzivním, slavnostním, vánočním pocitem se jednou potká každý. Jednou a pak už pořád. Jen musí dozrát.

Děkuji, live,

a přeji ti, aby dobře bylo a nejen o Vánocích 

Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo.

 

Jsem optimistickej pesimista, nebo naopak?

 

každopádně se k tomu určtě vrátíme v příští noci vánoční.

 

Přeju Ti JC ve všech ohledech dobrej letošek

Dášo, Ivo,

nejen já, ale i mnozí by si přáli, aby to bylo tak, jak říkáte. A tak si přejme, ať ta láska, pokud dochází, našla cestu zpět.

A nejen o Vánocích.

Dík.

 

Pro mě nebylo kouzlo Vánoc nikdy spojeno s cenou a množstvím dárků, snad dílem proto, že u nás na dárky moc peněz nezbývalo. Stačila mi pod stromečkem jedna kniha a byla jsem přešťastná. Litovala jsem vždy ty, kdo pod stromečkem počítali, kolik peněz bylo vynaloženo na dárky pro ně a porovnávali a hysterčili, že dostali (třeba jen domněle)o fous míň, než někdo druhý. To není zkušenost ze současnosti, ale zkušenost stará téměř půl století. A proto opakuji: láska neodchází, protože s dárky nemá nic společného.

Rozumí poetové a věřící.

Jsem věřící a možná i poeta. 

Dík, Hanko.

Vánoce už dávno nejsou to, co bývaly. Mnozí lidé je plní prázdnotou v duchu vybalit, použít a zahodit. Smutné, kolikrát to vypadá, že z nich zůstalo jen jméno. Ale nezůstalo, pořád jsou tací, kteří rozumí.

 

...odchází, Dášo, odchází ta, která se měří jen cenou dárků.

Přejme si, aby měla i jinou tvář a zůstávala.

...a jen betlémy v kostelích ještě několik dnů budou nostalgicky připomínat atmosféru, která mnohde vyprchá s poslední bublinkou nedopitého sektu.

 

Dík za uvedení a optimistickou úvahu.

Ne, Jiří, láska neodchází. Tu si přece neseme v srdci. Přeji krásný další rok.