|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
můj svět
šest schodů od vrátek a třináct do poschodí jsem jako kapitán na jedné malé lodi
kormidlo nepouštím a plachtu nevypínám na vlnách vítr spí nechci teď vyplout jinam
šest schodů od vrátek moře mě prsty hladí na tváři krůpěj slaná s úsměvem souboj svádí
1.5.02012
Léta Páně 2012, dne 3.10. věnováno autorem
Marcela
|
|
|
|
|
|

|
|
Báseň jaké mám rád, formou, především, i obsahovým nábojem. **
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Ten pocit, kdy se nad vzpomínkou usmějeme a přes zalitý oči se nám rozmaže ten svět venku.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Cindo, nejsem z těch, kdo by se zlobil, kdybys to nestihla do půlnoci. To, že mám zatím z čeho vybírat, neznamená, že sem musím něco dát každý den.
A k textu - já se stala "kapitánem" trochu proti své vůli...a třináct schodů? Nespočítám už nikdy, kolikrát jsem je za ten poslední rok vyběhla za maminkou...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
další koment do mých restů, po noční doplním, pouštím na sklo, aby to text stihl před půlnocí
sice jsi nás vzala po schodech do poschodí a na kapitánskej můstek, ale přece je tam dost z tvého podpalubí. jo, dokud máme kormidla pevně v rukách, uřídíme i nějaké to vlnobití. hlavně si tu plavbu a ten oceán kolem pořádně vychutnávat, za bezvětří i za těch bouří...
|
|
|
|