kdo nesní, je ochuzen o hodně

jak zpíval Matuška, nosíme po kapsách sny mládí, případně je máme ve skříni. Pěkný.

Sny o dětství by nebyly krásné, kdybychom v nich byli sami...
**

Děkuji za vaše komentáře. Snažím se psát tak, aby mi lidé rozuměli. ..a těší mě, když vidím, že tomu tak je.

Nostalgie po věku mladosti/dětství je všeobecně rozšířená věc, ty jsi ji uchopila poeticky, v pěkné zkratce. Obdivuju, když někdo dokáže pár slovy vyjádřit, co oslovuje mnohé.

áno... áno...
v " jednoduchosti " je ukrytá aj sila...

oh ano, tomu rozumim... taky si tak nekdy snim...

Tři sloky, tři různý prvky do skládanky žití. Líbí se mi všechny, první jako lehce naivní niterná, druhá jako poetická všímavá a třetí jako rodinná, prosakování genů do snu, kterej se mění v realitu.

Je zvláětní , kolik lidí si přeje nesplnitelné: vrátit se do dětství, nebo aspoň do mládí. Hezky napsané a napěchované emocemi

...pěkně vypointovaný*

pocity na první čtení při publikaci - vůbec jsem netušila, kdo jí psal, nepoznala jsem, což je vlastně fajn, mám ráda překvapení, obzvlášť, když jsou takhle povedená. text křehký a poetický, líbí se mi moc ty snové obrazy, co jsi do něj naroubovala. čekání, které je tu zmíněné jen na začátku, tomu dalo tu potřebnou náladu, při které se nesklouzne do patosu a kýčovitého stýskání, ale jen to pod vlivem následnývh slov zašimrá kolem páteře. pro mne povedenej text.