vydechuješ zprudka vlasy
a pro psy na řemínku
máš mnoho kmenů a taky kmínků
holeně z kopretin
a holé stvoly studny
vydechuješ něžně vlasy
pasiáns
sedátka ze záběru filmů
holubice s cupaninou města
vítr si tančí s klobouky
vydechuješ jeho vlasy
a pod nohama tepe cesta
Léta Páně 2016, dne 1.2. věnováno autorem
básněnka
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuju, představivost je krásná past :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Čtu s odstupem už po několikáté a vždycky znovu žasnu nad tou představivostí...klobouk dolů, Básněnko :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jéje
mám několik klobouků, už se těším až je zas nasadím
snad jen proto, abych je mohla jen tak letmo odhodit :-)
děkuji
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky..vidíš, já kolem pětadvacítky klobouk nosila, myslím, že to mělo něco do sebe...ale tahle je spíš o tom, když ten klobouk odhodíš v dál ...:-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nevzpomínám si, že by některá z "žen mýho života" měla kdy na hlavě klobouk  Teď si říkám, jestli to není škoda. Myslím, že tvoje básně bych už poznal i bez podpisu.
 Pěkná věc. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Doremi, děkuji...vím, že znáš ten zvláštní pocit lehkosti...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...kdyby Claude Monet nemaloval, ale psal básně, bypadaly by asi nějak takhle.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsem holubice s ženskou hlavou, slunce mi čechrá peří, v tom klobouku je trochu maska, prochází duše, co vše laská..díky za tu tvoji píseň...zas zažíná se světlo a odchází do neznáma..tíseň :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dájenko, tys nasadila výraz kreativní, rychlá chůze ve vášnivým klobouku a nebo blůze :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Milá Tess, vidím tě v tom bílém klobouku, chvěje se vzduch a ty jsi na letní louce, kolem vše bzučí, vše je v pohybu, vánek ohýbá lem šatů, vše je v oparu světla..kdepak, žádná Paříž, jen bosá žena...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nikdy jsem nebyla přítelkyně klobouků. Teď vidím, o co jsem přišla.
Tohle tvé hravé básnění ve mně kdoví proč evokuje obrazy impresionistů a horké letní odpoledne v Paříži (kde jsem rovněž nikdy nebyla). A možná ne kdoví proč, ale pro malebnost těch slov.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
La Paloma s cupaninou
kdo zná vášně klobouků přítelkyní
kdo z vás zřel v tanci nožky kopretiny
kdo z nás o setkání snil na ulici
kdo ví jak měnívá se v holubici
ta pohádka mládí z rodného kdysi města
v klobouku bílém jak prosluněná cesta
vzpomínka vůně nerozpuštěných vlasů
akordy strun co prohrál jsem v pasiansu
ty parku mých nocí, Špilberku kolapsů
kmeny tvé mnohé srdce mé zdobí
dnes pouze ráj jsi psů
**
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
přítelkyně klobouků
nesmeká
a užívá si život
se vším všudy
probouzí z letargie, z nudy
a ve fádní tváři naráz
vykouzlí výraz
když už to nikdo nečeká
a promění zas zombie
v člověka
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
děkuji, přeneseně , vlasy jak struny podobaj se ženě...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ach ty vlasy...tvé řádky mi mnohé připomněly. Hezká báseň.
|
|
