Překvapivý úhel pohledu i myšlenka, nesváděl bych to však na náhody, neboť na ně já ani trochu nevěřím.

Může se stát, že někdy člověka uchvátí to, co postává nenápadně v pozadí? ...na téhle fotce právě tohle žije víc než statický lesk rarity. Je tolik skrytých a zapadlých hvězd a je úžasné zamýšlet se nad tím, proč si nás zrovna některá chytí na háček. Hezký čtení.

Než vypravíš se někam daleko, na místa s temnými nebesy, pak na mě předem vzpomeň si. Shodím ti s nebe hvězdu, co zazáří v pravý čas.  Jak praví hlas: I já mám své čáry ;-) https://vimeo.com/23237102
 

Jiří, díky. Moc krásná asociace. Mně tyhle rýmované věci spíš nejdou, možná proto se jim tak trochu vyhýbám, ale čtu a poslouchám je velice rád. :-)   
 

křehkost koule, tahle ta

kdy nejspíš sám sobě se zdám

mi připomíná atleta

co dohodit chtěl ku hvězdám

*

 

To už je holt taková moje deformace… Máš pravdu, do poezie se takový termín asi moc nehodí, nebo spíš jsem jej tady jen hodně neobratně použil. Když se to totiž podaří, tak podle mého názoru může zafungovat jako příjemné osvěžení s vedlejší funkcí „rozšiřovače obzoru“. Mělo to symbolizovat takový ten proměnlivý rozklad světla na tenké vrstvě vody, prostě neposednou duhu na zatím ještě tekuté mýdlové bublině.
 

Děkuju Tess, báseň byla na světě hned, ale u zrodu toho obrázku jsem málem umrznul :-)
 

...nesedí mi tam to "interferující skotačení". Ale obraz početí malé hvězdy je kouzelný.

Křehkých okamžiků není v lidském životě nikdy dost...Ráda jsem pobyla u tvé básně.