Díky Helen, vystihla jsi příčinu nepříjemné atmosféry zde, kterou vnímám stejně.

máš pravdu Helen...díky

Dobrý večer všem.
Omlouvám se za vstup, prosím, snad dovolíte.
Začnu trochu osobněji. Ještě poměrně nedávno, pečovala jsem o převážně bezmocnou osobu, starala se o děti, a současně jsem chodila vydělávat peníze jako uklízečka - mělo to časové výhody. Uklízela jsem v blízkém kulturním centru. Bylo tam jedno zvláštní místo, kde lidé odkládali knihy, o které již nebyl zájem, vlastně to bylo jakési malé knižní pohřebiště. Knihy byly různorodé, mě však udivovala přítomnost těch, jejichž autoři jsou známí, uznávaní spisovatelé, o nichž se učilo či stále učí ve školách. Občas si někdo z  knih vybral, ale vcelku stále přibývaly. Jaký byl jejich další osud, nevím, změnily se u mě podmínky, já jsem se odstěhovala, našla si jiné zaměstnání. Občas si však na opuštěné knihy vzpomenu. Staly se pro mne symbolem pomíjivosti.
Myslím si, není snad tolik důležité, jestli literatura splňuje poplatná kritéria v dané době, důležitějším je, jak a zda vůbec ke čtenáři promlouvá,  a jasně, každému se může líbit něco jiného.
Také si myslím, že není kritika jako kritika. Pokud mám možnost hovořit, komunikovat s autorem, je dobré říct, co a proč se mi nelíbí, vysvětlit svůj názor, jinak nemá žádnou informační hodnotu.
Nechodívám na LW již dlouho, tu a tam si příležitostně něco přečtu, nevím tedy nic o vztazích tu. Vnímám a snad pochopila jsem, že je tu však cosi, co rozhodně nemůže nikoho těšit. Domnívám se, je-li skupina lidí, kteří administrují, uvádějí díla, vždy by měli zvážit jistou důstojnost, s níž texty autorů pouštějí tak zvaně na sklo.  Nejde o jejich poplácání a falešné lichotky, když text dle soudu administrátora není tak dobrý nebo mu nerozumí, nesouzní s ním. Ale měl by dle mého mínění vždy brát v potaz lidskou důstojnost, snahu autora najít si čtenáře, dělit se o své myšlenky, poznání, způsoby vidění. Proto autor nabízí svá díla,  a tam, kde předpokádá podobné zájmy. Pisatel poezie rozhodně nebude vkládat své básně na matematické nebo fyzikální diskuze. Když však autor pociťuje odbývání či dokonce nevůli, a kritika administrátorů není podpořena skutečným rozborem díla, inu, pak se může stát, že dojde k obdobným situacím, jako právě tu. Potom je cítit smutek až zatrpklost.
Ne každý člověk se věnuje básním,  řekla bych, že nás je ve společnosti velmi málo, podporujme se raději navzájem, prosím. A je-li co kritizovat, nechť kritika ke míněna a sdělována se vší vážností a důstojností.

Ještě jednou, dobrý večer. 

Myslím, že by to už stačilo. Komentáře mají sloužit k vyjádření názoru na dílo, nikoliv k osobním invektivám.

Pokud není autor schopen akceptovat jiný komentář než kladný ve všech bodech, je to jeho problém, ale ne důvod k osočování komentujících.
Takže zpátky na zem.

 

Z mého pohledu se jako nejvhodnější prostředí pro takové autory jeví Libres. Tam se za a/ vyskytují všechny spřízněné a inspirativní duše odsud z LW a za b/ neexistuje ani náznak jiného nežli pochvalného názoru. Je to to pravé prostředí, kde se autor může plně realizovat, neustále zahrnován inspirací a souzněním se svými čtenáři. Odlišný (neřkuli dokonce kritický) názor si tam nedovolí vyjádřit nikdo.

To, že nejsi schopná zveřejnit báseň, co by mohla inspirovat a prezentovat "zralost" je dávno zřejmé. A to, že jako "admin a vlastník" litwebu se ptáš, kolik jsem napsala románů tě usvědčuje z toho, že na litweb zcela kašleš. Jinak by ti neuniklo, že jsem na litwebu zveřejnila svůj román v cca 50ti pokračováních. Zřejmě ti nestál za to (na rozdíl Od Ivana Klímy, který ho hodnotil velmi kladně - mám písemně) ho nejen číst, ale dokonce ani zaregistrovat. A kolik románů jsi napsala ty, že se najednou na romány zcela bez souvislosti ptáš? A kde bereš to sebevědomí kritizovat, když sama nenabízíš nic, co by mohlo inspirovat? Zřejmě nějaký nevyřešený interní problém.

Proboha, a jak jsi přišla na to, že jen básník smí mít názor na "báseň"? Kolik jsi napsala románů? Asi žádný, že? Ale jistě jsi nějaký četla a měla jsi na něj názor. Chjo. Ty fakt potřebuješ dozrát. 

Špáďo, díky za uastavení. Slast pro duši a orgasmus pro mozek je fajn. Ale slast a orgasmus pro tělo taky není k zahození. 

Díky Ivuško, dozrávání je úchvatné a čím déle trvá, tí je cennější. Ti, co sami sebe považují za zraléí, už mají před sebou jen další stadium: hnilobu 

sendy, ty už jsi zřejmě dozrála. Ráda bych si přečetla nějakou tvou zralou báseň, abych se inspirovala 

cesta poznávání bývá trnitá, protiklad dozrávání pro mne je jako pozvání....

Námět nikterak originální, ale kde brát a nekrást, že? Takové už snad ani nejsou. Bohužel, pro mě i naprosto nevytěžený. Škoda.

 

Ke komentům. Zajímalo by mě, co tedy vlastně chceš, když nechceš diskuzi, chválu ani připomínky? Mě už nic dalšího nenapadá. Snad tedy jen rada nevyžádaná: Dozraj.

Ano, přesně tak Jiří, Doto, Helen, Marcone, livebete, je to o poznávání. O tom dlouhém procesu, ve kterém občas řešíme zbrkle, občas uváženě a po dlouhé době (jsem na světě přece jen už dost dlouho) docházíme každý za sebe k určitým závěrům. Díky za vaše milá slova.

Myslela jsem, že tu jde o báseň a ne diskuzi, jak řešit problémy. Co se týká uvedení, necháváš většinou mé básně viset, až se jich ujme někdo jiný, takže nic nového. Pokud ji už náhodou uvedeš ty, máš výhrady. Nestojím o chválu, ale o společnost lidí, kteří mi rozumějí a kteří mě inspirují. A těch tu naštěstí potkávám dost a jsem jim za jejich přízeň vděčná.

Pravda pravdoucí, Dájo. Poznávání je víc než poznání, stejně jako tvrdil Bertík, že představivost je víc než znalosti.