|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
stačilo mrknout
bála jsem se
netušila
že našlapuji po hraně
tvých myšlenek
bylo tak lehké sklouznout
a kreslit do sněhu
zobáčky letících vrabčáků
měl jsi řasy ojíněné sny
stačilo mrknout a padaly mi do vlasů
pletla jsem z nich rukavice
pro Vílu
bála jsem se
že až mě sevřeš v dlani
rozbiju se
Léta Páně 2012, dne 16.10. věnováno autorem
Marcela
|
|
|
|
|
|

|
|
veľmi príjemné verše... rád som sa nechal nimi pohladiť...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Je tam charizma cítiť, to znamená že je za tým obraz, príbeh, taká jemná ženská poetry-a čo viac od básne môžem chcieť-aby sa ma dotkla-
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Křehkost. Kreslit do sněhu zobáčky letících vrabčáků je krásný vyjádření.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
...hezký komentář od člověka, který zimu "nemusí"...Také jsem ji neměla moc ráda, ale má své kouzlo ;-) dík.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
ač tématem úplně jinde, kdovíproč mě napadl Andersenův Kay a Gerda... asi pro tu křehkce zimní atmosféru. zimu nemám moc ráda, ani venku, ani v srdcích, snad proto, že tady, kde bydlím si jí užiju víc, než by se mi líbilo. snad jen užívat si jí za oknem u krbu, s někým, kdo člověka sevře v dlaních a bude ti v tu chvíli ukradenej ten strach, že se rozbiješ...
|
|
|
|