Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
stačilo mrknout

bála jsem se

netušila

že našlapuji po hraně

tvých myšlenek

bylo tak lehké sklouznout

a kreslit do sněhu

zobáčky letících vrabčáků

měl jsi řasy ojíněné sny

stačilo mrknout a padaly mi do vlasů

pletla jsem z nich rukavice

pro Vílu





bála jsem se

že až mě sevřeš v dlani

rozbiju se




Léta Páně 2012, dne 16.10. věnováno autorem Marcela
  
17.10.2012 | 19:32    dolphin

veľmi príjemné verše...
rád som sa nechal nimi pohladiť...
17.10.2012 | 18:18    maaty

Je tam charizma cítiť, to znamená že je za tým obraz, príbeh,
taká jemná ženská poetry-a čo viac od básne môžem chcieť-aby sa ma dotkla-
16.10.2012 | 20:18    Dota Slunská

Křehkost. Kreslit do sněhu zobáčky letících vrabčáků je krásný vyjádření.
16.10.2012 | 10:00    Marcela

...hezký komentář od člověka, který zimu "nemusí"...Také jsem ji neměla moc ráda, ale má své kouzlo ;-) dík.
16.10.2012 | 0:30    Cinda

ač tématem úplně jinde, kdovíproč mě napadl Andersenův Kay a Gerda... asi pro tu křehkce zimní atmosféru. zimu nemám moc ráda, ani venku, ani v srdcích, snad proto, že tady, kde bydlím si jí užiju víc, než by se mi líbilo. snad jen užívat si jí za oknem u krbu, s někým, kdo člověka sevře v dlaních a bude ti v tu chvíli ukradenej ten strach, že se rozbiješ...