|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
podzim už stojí na špičkách
podzim už stojí na špičkách a nakukuje do zahrad tvá okna doma zavřená proč slunko nechce náhle hřát? chlad ráno vítá nový den léto se letos smutně loučí ještě ti ze slov šálu pletu říkáš –vše jednou přece skončí
podzim už léto stopuje loudá se cestou k nemocnici v parku si sedá na lavičku a neví jaká slova říci…
13.9.2012
Léta Páně 2012, dne 17.10. věnováno autorem
Marcela
|
|
|
|
|
|

|
|
Ze slov někdy těžko přetěžko vybírat ta, co mají zahřát, i když mrazí nebo duši teskno jest... Tobě se zadařilo.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
je to báseň jako záznam pocitu a prožitku do deníku, jako terapie slovem, pro sesumírování myšlenek a vyrovnání se s realitou. jo, přesně znám ty chvíle, kdy člověk potřebuje ventilovat přetlak citů a dát událostem, co kolem něj běží nějakou formu. každý máme nějaký způsob a ty, co jsou spojené s nějakou tvůrčí činností jsou mi blízké a vím, že pomáhají.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
dolphin, těch vzpomínek je tolik... Začala jsem je sepisovat už před pěti lety...zkusím sem dát jednu z nich.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
krásne... spomienka, ktorá si pýta prvý milý úsmev...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Uběhl měsíc a já mám pocit, že to bylo včera...vím, že takhle to má být, že už byl čas, odcházela vyrovnaná a smířená...přesto se mi stále hrozně moc stýská...
K tomu verši - když jsem maminku jednou odvážela z nemocnice, řekla mé kolegyni, že jí děkuje za to, že si udělala čas na to si s ní popovídat, že slovo je víc než medicína.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
pre mňa básnicky najkrajší verš je... " ješte ti ze slov šálu pletu..." ale inak celé dielko sa nesie " láskou "... ktorá dokonca dokáže aj bolieť... ja ti prajem, aby sa ti srdce čím skôr začalo radovať...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Chápu. Má-li báseň fungovat jako otisk vzpomínky, detaily by chybět neměly...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Víš, Tesso, já si do básniček schovávám nejen pocity, ale i "obrázky"... Já tam ty dvě mít musím... ...v první se dívám ze zahrady do oken našeho domu, v té druhé sedím vedle lůžka a povídáme si... ta třetí patří datumu - je to třetí den maminčiny hospitalizace. Dnes, když se obracím zpět, vím přesně, jaké to bylo...nevědět nejen co říci, ale co dělat, je hodně těžké. Naštěstí stačily dva další dny a věděla jsem to, a vzhledem k tomu, že jsem během těch pěti dnů měla třikrát noční, byla jsem s maminkou vlastně víc tam, než bych mohla být doma. 16.9. ráno jsem si ji vezla domů...zbývaly nám necelé tři dny.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Tedy...poslední sloka je skvělá miniatura a je v ní mnohem víc, než se pokouší ty první dvě "mnohoslovně" sdělit. A protože vím, stačí mi a dotkla se...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
So smutným kontextom. Ale s milujúcim srdcom.
|
|
|
|